Od pocitů štěstí k pocitům beznaděje.
Tak nějak svět se točí.
Nikoho nepohorší, že vedle marketu opilec si klidně močí.
Ovšem běda, když někdo řekne Ti pravdu do Tvých očí.
Nikomu není divné, že kolem čteme samé lživé věci.
Vždyť … nelhali by nám přeci.
Jen vlastní názor vytržený z kontextu
málem rve se ti pod vestu.
Jen vlastní postoj – nejít s většinou
stává se příčinou.
Co dodat, poradit, přát si?
Vše v pořádku je, když mlád jsi.
Ovšem s přibývajícími léty dostáváš nádherný dar.
Životní nadhled a pochopení, co opravdu by sis přál.
Usmívám se a čekám… co bude dál…
Hana Kavalová publikuje své básně na blogu Hanlen.
