11:37, stále chvilka času. Rozhodla jsem se obejít katedrálu. Stále je na ní něco nového, čeho jsem si minule nevšimla a pokaždé mě vyrazí dech její majestátnost a detaily. Různé kamenné chrliče vždy ráda pozoruji, ale nemohu se zdržet příliš dlouho, jdu dál.
11:42 pomalu ale jistě směřuji k malým dveřím na jižní straně katedrály. Je u nich dlouhá řada, ale to mě nemusí trápit. Mě zajímá hrstka lidí, co se začala shlukovat kousek u dveří. Jsou to zvoníci a já směřuji právě k nim.11:45, se všemi se pozdravím a jako návštěva jsem některým i nově představená. Pak vyrážíme ke zvonům. Když kráčíme nahoru po nekonečném točitém schodišti stále doprava, nikdo si nepovídá. Tomu se ale nedivím. Schodů musíme zdolat 190.
Cestou asi po 100 schodech vždy nahlídnu do malých okének a zkontroluju, zda je Zikmund, největší zvon u nás v Česku, stále na svém místě a nezbývá mi se jen na vteřiny kochat jeho velikostí. Najednou se zástup na schodišti zastaví a ze zdola se podává svazek klíčů k osobě nahoře, která se zastavila u nenápadných zamčených dveří. Na chvíli se mi do ruky dostane velký svazek a na něm mě samozřejmě nejvíce zaujme jeden mohutný klíč, který vyčnívá mezi ostatními. Je to ten od dveří, které vedou ke zvonům a na který teď všichni čekáme. Nezbývá mi než se s klíčem rychle rozloučit a předat ho dál se slovy „jen zvoníkům“.
11:49, jsme nahoře. Pomalu si všichni sundávají bundy a odkládají tašky. Je to vždy dobrý pocit být u zvonů a už se nemůžu dočkat, až vše vypukne.
11:57, poslední vyjasnění a už každý sleduje jen čas a jde k provazu. Hlavní zvoník mě posílá nahoru po žebříku ke zvonu „Jan Křtitel“. Je třetí největší v katedrále. Z patra vidím krásně na všech šest zvonů. Jsou pojmenované Jan Křtitel, Václav, Josef, Marie, Ježíš a Dominik. Jeden ze zvoníků ukazuje na prstech zbývající čas. Tři. Dva. Jedna…
11:49, jsme nahoře. Pomalu si všichni sundávají bundy a odkládají tašky. Je to vždy dobrý pocit být u zvonů a už se nemůžu dočkat, až vše vypukne.
11:57, poslední vyjasnění a už každý sleduje jen čas a jde k provazu. Hlavní zvoník mě posílá nahoru po žebříku ke zvonu „Jan Křtitel“. Je třetí největší v katedrále. Z patra vidím krásně na všech šest zvonů. Jsou pojmenované Jan Křtitel, Václav, Josef, Marie, Ježíš a Dominik. Jeden ze zvoníků ukazuje na prstech zbývající čas. Tři. Dva. Jedna…
11:59 Bim Bam. Nejdříve se rozezněl jen jeden zvon Josef, ale brzy se přidaly postupně i všechny ostatní. Jsem nahoře na druhé straně od okna ještě s jedním zvoníkem a jednou zvonířkou. Zvonění trvá patnáct minut a tak se postupně vystřídáme. Když mi dají signál, ať to jdu zkusit, jsem trochu nervózní, ale cítím zároveň touhu být toho součástí. Když poprvé zatáhnu za provaz, tak zjišťuji, že moje obavy byly oprávněné. Bim, Bam. Na tak velký zvon jsem nikdy nezvonila a tak je to pro mě opravdu těžké. Musím najít tu správnou techniku jak na to. Jeden ze zvoníků mi občas pomůže a zatáhne za provaz se mnou, aby zvon neusínal, a po chvíli předávám provaz někomu jinému. Tak se vystřídáme asi ještě dvakrát a je čas brzdit.
12:15, Vše utichlo a je slyšet mámivá rezonance doznívajících zvonů. Srdce mi buší a jsem plná energie a nadšení. Sestupuji po žebříku dolů a všichni si podáváme ruce. U sv. Víta je to vždycky zážitek, ani teď to nebylo jiné. Vcelku svižně si všichni oblékneme kabáty a jde se dolů. Při zpáteční cestě znovu míjím Zikmunda a věnuji mu svůj pohled, jak už je mým zvykem, a pak vyjdu tajemným portálem ven na nádvoří před katedrálu. Ještě se rozloučím a vyrážím domů.
12:15, Vše utichlo a je slyšet mámivá rezonance doznívajících zvonů. Srdce mi buší a jsem plná energie a nadšení. Sestupuji po žebříku dolů a všichni si podáváme ruce. U sv. Víta je to vždycky zážitek, ani teď to nebylo jiné. Vcelku svižně si všichni oblékneme kabáty a jde se dolů. Při zpáteční cestě znovu míjím Zikmunda a věnuji mu svůj pohled, jak už je mým zvykem, a pak vyjdu tajemným portálem ven na nádvoří před katedrálu. Ještě se rozloučím a vyrážím domů.
