Anna Dlabalová
Letím jak o život. Vítr se zvedá. Mračna se nebezpečně zbarvují do tmava. Bude pršet. Pyl který jsem za dnešek nasbírala mě táhne dolů k zemi. "Nesmím zmoknout. Nesmím zmoknout!" opakuju si. A ve chvíli, kdy se mi zdá mrak nade mnou nejtmavší, jsem si všimla, že za listem dole u pařezu na mě mává moje kamarádka víla Brusinka.
„Vzhůru, vzhůru do práce“ všechny včelí dělnice se s košíčky rozlétly ze svého úlu ven, aby opilovali i dnes co nejvíce kytiček. „Dnes to bude zase více než včera, do toho, vzhůru do práce, vzhůru do práce“ volala partička včelích mládenců, postávající na okraji dřevěného domečku.
Včelí mládenci vždy zůstávali doma, pracovat ven jsme chodili jen my holky. Andělce se nikdy nechtělo. Ráno odlétala jako poslední, zato večer se vracela domů jako první. Jsou to troubové, říká Andělka, kamarádce Klárce. Přesně, Andělko, trubci.
PROČ JSOU KLUCI TRUBCI ANEB VČELÍ TRABLE ANDĚLKY
Barbora Nováková
Včelí mládenci vždy zůstávali doma, pracovat ven jsme chodili jen my holky. Andělce se nikdy nechtělo. Ráno odlétala jako poslední, zato večer se vracela domů jako první. Jsou to troubové, říká Andělka, kamarádce Klárce. Přesně, Andělko, trubci.
