„Dneska tam jsou hned dvě svatby, uzavřená společnost, pro veřejnost zavřeno…“ V tu chvíli ze zelené vidím rudě.
„HMMM, takže žádný stejčík, žádný hranolky, žádná tatarka…“
„Tam dneska ani rohlik,“ doplní Jitka.
Tak skáknem přes kopec do hospody, hlavně se potřebuju odreagovat. A prý tam vaří taky…“ Odtuším, i když jistý si tím nejsem. Za kopec moc nechodíme.
„Ale, když tady v naší restauračce hned dva šílenci začínají katastrofu jménem manželství.“ Přemítám nahlas.
„To jsem jako neslyšela,“ říká Jitka, „co by sis beze mě počal?“ Křikla vesele- a prorocky. Hlavně už e obouvá. Nechci jít sám, tak jsem rád a vyrazíme.
Přijdeme do hospody- no tak tady je teda pěkně natřískáno. Jen tak tak se posadíme. Přijde servírka a…
A do prdele, jsem fakt přetaženej. Ale kurevsky. Já tu holku vidím nahou. Krásný kozičky. Dělám jako by nic. Objednávám pití a ptám se:
„Vaříte?“
„Ano, jistě. Jen prosím- jídlo u kolegyně, pošlu vám jí.“
Přijde druhá servírka.
Výstavní čtyřky. To bych neřek, co ten mozek umí. No jo, ale nejsem nějakej divnej? Co když mi to zůstane. Už nikdy nebudu moct k ředitelce na poradu. Ježíšmarjá, co až budeme u tchýně… Opotil jsem se. Místo radosti jsem začal přemýšlet a krabatit čelo.
„Co je ti?“ zeptala se Jitka.
„Víš, já jak jsem hotovej, tak kolem sebe vidím nahatý ženský.“
Jitka se rozesmála: „A není ti divný, ty můj Einsteine, že jenom servírky?“
Ty to vidíš taky?
Rozesmála se a ukázala bradou na tabuli na zdi, kde nad názvy jídel a piv je křídou napsáno velké „DNES KOZY!!!“
„Buď mi stárneš, nebo seš vážně přepracovanej. Dřív bys tohle nepřehlíd…“
Zadání:
Povídka na téma: "jsem přepracovaný".
Musí obsahovat: Barvu, číslovku, název jídla, název zvířete
