Ty haldy byly neskutečný… Přede mnou přejela žába s trumpetkou ve fráčku a hloupím kloboučkem na obřím osedlaném slimákovi, hrála jakési pofiderní kakofonické melodie a něco na mě neustále naštvaně kvákala… bylo to k popukání. Takovéhle halušky jsem už dlouho neměl. Už jste to někdy viděli? Dokonalost!
Na druhý den jsem si vzpomněl že jsem v lese zapomněl deku …A ejhle… To je ale dlouhej trip… Ta žába tu stále jezdí… Jak říkám, vskutku dobrý houby!
Les jsem nechal lesem na několik dlouhých měsíců. Až když došlo dříví, musel jsem vyrazit pro ňáké to roští. Sbírajíc klestí jsem si nevšímal okolí.
Za mnou se něco sunulo, něco masivního. V tom kdosi zatroubil svou hloupou melodii a já věděl, o koho se jedná. Má halucinace! Je skutečná!
