Už ve Starém Řecku jeden z nejvýznamnějších filozofů Aristoteles vytvořil literární žánry: tragédii a komedii. Sledoval hry dramatiků, čtetl všechny básně a eposy a prostudoval například spisovatele Homéra a další. V tragédii hraje velkou roli neštěstí mezi postavami. Hrdina se trápí, aniž by si to zasloužil. Komedie představuje legraci, která vyvolává laskavý posměch.
Přichází další literární přelom a to na konci 16. století díky dramatikovi W. Shakespearovi, který spojil smutek a legraci, vzniká tedy tragikomedie. Dokonce Charles Chaplin ji natolik oživil, že nevíme zda se máme smát nebo plakat. Dalším autorem Anton Pavlovič Čechov, vypozoroval nejen u člověka dobro a zlo, ale i jeho postavení. Někdo je manažer, poté jeho kamarád, který s ním hrával kuličky, se k němu chová jako s manažerem.
V literatuře existuje pět námětů. Těchto pět námětů se po celou dobu historie lidstva neustále opakuje a prolíná v knihách. Láska, moc a manipulace, hybris, zločin a trest.
Sokrates rozdával rozumy. Ptal se kolemjdoucích lidí, co to je štěstí. Platon své dílo založil na tom, že neví že nic neví díky svému učiteli Sokratovi. Napsal Obhajobu Sokrata, kde vycucal různé chytré věci. Aby ho Řekové poslouchali, tak to svedl na svého učitele. Proto Platon byl učitelem Aristotela.