2. srpna 2023

METAFORY - NAPSALI ANDRÁS AZSTALAS, BARBORA SVITÁKOVÁ, ANNA DLABALOVÁ, BARBORA NOVÁKOVÁ A KATEŘINA HRACHOVCOVÁ

Láska je ako mlieko a ja mám laktozovú intoleranciu.
Hašlerka vyzerá ako záporák bombónov.
Nočná búrka je horká ako sauna naplnená ludmi.
Privoňať si k benzínu je ako náboženský zážitok.
Podzimní vietor znie ako zahríznutie do čerstvého croissantu.
Jeho chôdza znie akokeby bombardovali poschodie.
Sebapoznanie je ako pocit pri počúvaní Joy Division na balkóne v lete pri západu slnka.
Bolesť zubov je ako mať namiesto žuvačky klince v hube
Ranné slnko chutí ako facka od reality.
Jej hlas chutná sladko ako jed v medovine.
Hora Říp je ako Eiffelovka česka.
András Asztalas

Láska je jako křídla, jste zamilování tak létáte, a když křídla nemáte, jste bez lásky tak padáte.
Hašlerka vypadá jako kdyby ji vyrobily z řas. Nesnáším ji.
Noční bouřka je hořká jako náraz vln moře do skály.
Přivonět si k benzínu je jako cítit se jako v grafické dílně.
Podzimní vítr zní jako strašidelný příběh o chladu, který se ozve v naší staré střeše, před nímž se lze skovat jen pod deku.
Jeho chůze zní jako když dupou sloni.
Sebe poznání je jako objevení Ameriky, prostě nový svět.
Bolest zubu je jako rána prknem do hlavy, ale i to bych brala víc než ty zuby.
Ranní slunce chutná jako štěstí, klid a mír vstupující do našich hlav, do našich srdcí.
Její hlas chutná sladce jako něco sladkého, nějaký dorty a já nesnáším sladké!
Hora Říp je jako Mount Everest, já na Říp šla a je to vážně daleko.
Barbora Nováková

Láska je jako čokoláda plná překvapení.
Hašlerka vypadá jako uhlí na průjem.
Noční bouřka je hořká jako pivo na kocovinu.
Podzimní vítr zní jako naštvaná manželka před hospodou.
Sebepoznání je jako kopanec do zadku.
Ranní slunce chutná jako dobře namíchaný drink.
Bolest zubu je jako rána pěstí.
Kateřina Hrachovcová

Láska je jako nádherný puget plný bodláčí.
hašlerka vypadá jako jantar, tmavohnědě lesklý, ohlazený rukou času.
Noční bouřka je hořká jako černá káva, do které mi spadla třetí moucha.
Přivonět si k benzínu je jako topit své čichové buňky pod hladinou vzpomínek.
Podzimní vítr zní jako tichý šepot zimy, která nám připomíná, že se blíží.
Jeho chůze zní jako klapavý břinkot nepromazaného stroje.
Sebepoznávání je jako kakofonie pocitů a vzpomínek, která se nám rozehraje v hlavě.
Ranní slunce chutná jako medové oplatky z kraje dne.
Její hlas chutná sladce jako heřmánkový čaj s pěti kostkami třtinového cukru.
Hora Říp je jako majestátní historií opředený uher na tváři české krajiny.
Barbora Svitáková 


Noční bouřka je hořká jako Radegast.
Jeho chůze zní jako kdyby chodil po mechu.
Podzimní vítr zní jako nepovedený koncert.
Ranní slunce chutná jako voda po výšlapu kopce.
Přivonět si k benzínu je jako přivolat myšlenky minulé.
Sebepoznání je jako celoživotní dílo.
Bolest zubu je jako tisíce nehtů jezdících po tabuli.
Její hlas chutná sladce jako kofola po pivu.
Láska je jako ranní slunce v přírodě.
Hašlerka vypadá jako brouček bez nohou.
Anna Dlabalová