,,Dobrý den, pane, jsem rád, že jste dorazil do mého pracoviště.“
"Těším se, až mě namalujete," vítá malíře. "Kromě vědy taky miluju obrazy.“
"Já tu mám samé pověšené obrazy,“ povídá vědec. ,,Fascinuje mě stáří a učenci ve studovnách jako právě vy,“ pokračuje. ,,Pustím se rovnou do malování,“ usmívá se. ,,Přeji si, abyste mě namaloval celého,“ zapózuje vědec u svého pracovního stolu. Malíř rozloží stojan. Položí na něm veliké plátno. Míchá barvy a provádí první tahy špachtlí. Zakládá podmalbu. ,,Jak to děláte, že jste tak slavnej?“ vyzvídá malíře. ,,Umím zachytit přirozené světlo a tmu,“ odpovídá.
,,Já si to myslel,“ říká si vědec. Během hodiny se mu podařilo vytvořit trojbarevnou malbu. Vzniká jeho typický barokní šerosvit. Obraz dokončuje další rok v přesný čas na stejném místě. Malým štětečkem doplňuje detail v oku žluto-okrovou barvou.
,,Zhotovil jsem pro Vás obraz,“ oznamuje malíř. Odkládá své nástroje stranou. Vědec radostí vyskočí ze židle. Obchází malíře a kouká na hotovou práci.
„Pane, proč vypadám jako jedno velké hovno?“ stěžuje si. ,,Vždyť tohle nejsou barvy, které na sobě nosím.“
,,Mám pouze svoji zvolenou paletu.“
