NEJVÝKONNĚJŠÍ KŮŇ - NAPSALA KATEŘÍNA HRACHOVCOVÁ

Už jen tři hodiny do konce šichty. Řekl jsem si chvilku před tou neuvěřitelnou událostí. Kafe mi už dávno vychladlo a já zapisoval prodeje. Když se najednou přede mnou objevilo ozařující světlo, které mi oslnilo oči. Normálně jsem si myslel že je po mě. Z čista jasna stál na tom místě muž s dívkou. Nezdálo se mi to. Ta mladá slečna mu řekla, ať tu na ni počká a zmizela. Doslova se vypařila. Na sobě měl ohoz, který by se hodil možná tak do středověkého filmu, ale řekl jsem si, že v dnešní době je vintage in. 

„Prý tu prodáváte koně,“ hlubokým hlasem na mě promluvil. Přejel mi mráz po zádech, když se na mě podíval. Z jeho podivného vtipu jsem usoudil, že hledá něco živějšího. Utéct, mě nejdřív napadlo taky, ale nehodlal jsem překazit koupi naší nejdražší káry. Co když je to jen potrhlý bohatý kouzelník. Třeba bych za to dostal i povýšení. 

„Jistě, pojďte za mnou pane.“ Kvůli prodeji toho auta, bych na něho měl být zdvořilý, řekl jsem si. Když se ale otočil, to bylo teprve překvápko. Neuhodneš, co nesl ten chlápek na zádech. Meče! Dva dokonce! Asi navštěvuje nějaký dramatický kroužek nebo co. Vypadali úplně falešně. „Tak to je ona. Tahle kráska má pod kapotou 700 koní.“ 

Nechápavě na mě koukal tak jsem mu ukázal motor a ten magor si na něj sednul! No nekecám! A vykřikl: „ Hyjé !“ Jako by chtěl odjet na koni!