Houkající auta se na scéně objevila ani ne za tři minuty. Tým z forenzního za další půlhodinu. Policajti se rozlezli po okolí a vyslíchali svědky, sbírali dokumentaci z bezpečnostních kamer, slídili, šmejdili, pokukovali a co našli, hned už rvali do mikrotenovejch sáčků na důkazní materiál. Raskolnikov se potil. Snažil se domem proklouznout co nejpřirozeněji. Nikoho nepotkal. Vstoupil do svého pokoje a zavřel za sebou. Jako by mu někdo svíral žaludek železnou pěstí. Sesul se zády po dveřích a schoulil se.
Měl to naplánované už věky, ale odhodlat se k tomu, to mu přišlo do hlavy během několika okamžiků. Zdánlivá příležitost mu dodala odvahu. Tohle mi projde, mnul si ruce, když hledal sekeru. Tohle mi neprojde. Říkal si teď, když se krčil ve svém kamrlíku naslouchaje ruchu vyšetřovacího procesu z protějšího domu. Tak takhle to skončí. Žádný peníze, ani morální uspokojení. Jen strach, že ho vzpátrají. Kolik může mít času? Dny? Týdny? Ta stará bába, co jí viděl chodit v prvotřídních kožešinkách a kopat do žebrajících na ulici, tahleta babizna neměla doma ani rubl. Hledal všude a dokonce našel její šrajtofli, ale byla plná barevných tvrdých karet a papírků. Všechno to přišlo vniveč. Jeho báječný nápad, jeho příprava. Co všechno si představoval, že s penězmi udělá. A teď tady seděl skrčený za svými zamčenými dveřmi. Bez peněz, rozklepaný a před sebou neviděl nic, než krvavou spoušť, kterou za sebou zanechal tam naproti v domě. Raskolnikov se rozplakal. Ale ne. nesmím si zoufat. Nadechl se roztřeseně. Nikdo mě neviděl, nikdo. Nenajdou mě. A i kdyby našli, budu zapírat. Nevymáčknou ze mě nic. Nic na mě nemají.
“Tak jdem na to, seržo? Máme toho pakouše v pasti.”
"Dobře Dvorský. Tak ho seberte. Takhle rychle končící případ s takhle brutální scénou jsem už dlouho neviděl. To vám teda povím. Viděl jste ty kamerové záznamy? Ten chlápek si prostě vykráčel z bytu, jakoby se nechumelilo a šel rovnou domů. A ne že by to měl daleko. Proč proboha vraždí ženskou odnaproti? Navíc jí nevzal nic z peněženky. A to jí měla pěkně natřískanou. Karty, hotovost."
“Hele, seržo, já tomu taky nerozumím, ale já jsem za takovýhle mamlasy vděčnej. Otisky všude, kamerový záznamy a čeká na nás u sebe doma. Jednodušší už to pro nás udělat nemohl. Tak já vám pro něj jdu, seržo. Ale řeknu vám u toho výslechu bych chtěl bejt."
"Otevřete! Policie!"
