Na severu ostrova se nachází rozsáhlá přírodní rezervace Yum Balam, bohatá na tropickou faunu i flóru a rozkládající se na 154 000 hektarech vod i země. Jelikož setkání se žralokem obrovským na otevřeném moři či jaguárem uprostřed džungle je otázkou náhody, vydáme se raději po řece na kajaku objevovat rezervaci u Lazaro Cardenas, která skýtá zázemí hustému mangrovovému porostu, četné ptačí populaci i různým vodním živočichům.
Za rozbřesku na nás na okraji rezervace čeká průvodce Juan. Jemným vyběleným pískem táhneme robustní bleděmodré kajaky k moři. Naskočíme do nich a cítíme, že rozpustilé vlny nás samy unášejí do ústí řeky. Naskytne se nám přitom pohled na nachové nebe poseté narůžovělými oblaky, z nichž se k nám prodírá slunce. „Podívejte vpravo!“ šeptá Juan, „Ptactvo zrovna snídá.“ Orel bělohlavý polyká na pahýlu stromu svůj úlovek, potemnělý kormorán na ztrouchnivělém kmeni tráví a fregatka se snaží ukrýt v ústraní, přesto ji výrazná červená náprsenka prozradí.
Vplouváme do nitra mangrovu a pod námi se zračí dno pokryté pískem smíšeným s bahnem. Tlačeni přílivem se přibližujeme ke stromům jakoby vrůstajícím do řeky. Některé jsou posety žlutými květy. Náš průvodce Juan vysvětluje: „Na Holboxu najdeme primárně dva druhy tropických mangrovníků, černé a červené. Jsou moc důležité pro odvrácení eroze pobřeží, ale i pro ryby, korýše a měkkýše, kteří nacházejí útočiště ve vodě mezi jejich kořeny. Občas se tu objeví i nějaký krokodýl. A v jejich korunách sídlí ptáci. Dokonce tu můžete někdy mezi stromy zahlédnout tapíra nebo opici.“
„A jak se od sebe červené a černé liší?“ ptám se.
Juan se nenechá zaskočit všetečnou otázkou. Přirazí kajak k jednomu ze stromů a pokračuje ve svém výkladu: „Podívejte na tenhle černý mangrovník. Má pouze vzdušné kořeny, kterými přijímá kyslík k přežití ve slané vodě. Kořeny se táhnou několik metrů v bahně. Oproti tomu červený mangrovník má klenuté podpěrné kořeny, aby odolal působení vln. Ten jste mohli vidět při vjezdu do mangrovu.“
A skutečně, čím dál jsme v mangrovovém lese, tím více mangrovníků s dlouhými visícími kořeny potkáváme. Kolem jejich klikatých kořenů se prohánějí ve vodě hejna šedohnědých a naoranžovělých ryb. Najednou se v tom podvodním zmatku něco většího pohne. Ryby mizí a vynoří se podlouhlá hnědošedá šupinatá hlava krokodýla. Z tlamy mu vyčnívají dlouhé špičaté zuby. Číhá snad na kořist? Průvodce nás uklidňuje: „Jedná se o mládě krokodýla mexického. Není nebezpečné. Krokodýlí samice na břehu mangrovu hloubí často jámu, do které nakladou vejce, a pak si je do vylíhnutí pečlivě hlídají.“. Radši se odpíchneme z místa. Co kdyby byla poblíž jeho matka?
Když vzhlédneme od kořenů mangrovníků k obzoru, spatříme mohutné červeno růžové trupy s hlavami ponořenými pod hladinou. Tiše se skryjeme v záhybu řeky a pozorujeme tu parádu. Skupinka karibských plameňáků si vychutnává krevety a další pochoutky. Juan se s námi podělí o uzrálé banány, abychom jim neměli co závidět, a přidává: „Karibští plameňáci jsou vyšší než jejich jihoevropští příbuzní, měří průměrně 1,5 metrů. A jejich zbarvení odpovídá přijímané potravě“ Jeden z nich vystrčí hlavu a začepýří se, aby dal na odiv své výrazné rudé peří na křídlech. Po chvíli poklidnou snídaňovou atmosféru naruší zajíkání volavky sedící na jednom z mangrovníků. Obracíme kajak a napínáme své síly, abychom pádlovali proti sílícímu příboji.
Míjíme pár na stromech krčících se nabělených pelikánů a zastavujeme na souši před výjezdem z mangrovu. Náš průvodce vytáhne z batohu obrovskou lasturu a vyzve nás: „Zahrajte mangrovu. Je to dávný mayský zvyk. Musíme poděkovat za krásy, které nám nabídl, abychom se zase mohli vrátit.“ Při fouknutí dovnitř vydá mušle zvuk lodní sirény na rozloučenou. Za zpěvu ptačího osazenstva se pak můžeme nepoddajnými vlnami prolamovat nazpět.
--------------------------------------------------------------
Původní text před přečtením na kurzu:
Holbox je úchvatný kus přírody na jihu Mexického zálivu. Lemují ho pláže naplněné jemným bílým pískem smíšeným s tisíci vyplavených lastur a s nánosy drobných řas po bouřích. Oblévá ho klidné průzračné tyrkysové moře, které pulzuje v rytmu fází měsíce. Po ránu se prašnými ulicemi barevného městečka prohánějí od popelnic ušpinění mývalové a v poledním slunci se na rozpáleném písku vyhřívají svraštělí leguáni. Vzduch je sice trochu jako v prádelně a voda vařící jako kafe, ale Holbox není jen o pohlednicových plážích a živých uličkách.
Na severu ostrova nalezneme rozsáhlou přírodní rezervaci Yum Balam, bohatou na tropickou faunu i flóru a rozkládající se na 154 000 arů vod i země. Část této rezervace, mangrove u Lazaro Cardenas, se dá objevovat i po řece na kajaku.
Za svítání tedy spolu s naším průvodcem táhneme jemným plážovým pískem mohutné bleděmodré mořské kajaky spolu s pádly do moře. Položíme je na hladinu, natáhneme plovací vesty a vzhůru do mangrovového lesa! Je příliv a vlny nás samy unášejí k ústí řeky. Sledujeme nachový východ slunce za zvuků ptačí snídaně. Orel bělohlavý polyká na pahýlu stromu svůj úlovek, potemnělý kormorán na ztrouchnivělém kmeni nenasytně loví ryby a fregatka se snaží skrýt v ústraní, ale výrazná náprsenka ji odhalí...
Vjíždíme do nitra mangrovu a přibližujeme se ke stromům jakoby vrůstajícím do řeky. Některé jsou posety žlutými květy. Slovo „manglar“ (česky „mangrovník“) znamená v překladu strom zkroucený vlivem přílivu a odlivu a větru. Náš průvodce vysvětluje, že na Holboxu najdeme primárně dva druhy tropických mangrovníků, a to černé a červené. Tyto stromy jsou důležité pro odvrácení eroze pobřeží, ale i pro živočichy, kteří nacházejí útočiště mezi jejich kořeny (ryby, korýši, měkkýši) či v jejich korunách (ptáci). „A jak se od sebe liší?“ ptám se. Černý mangrovník má pouze vzdušné kořeny, díky nimž přijímá kyslík k přežití ve slaných oblastech. Kořeny se táhnou i několik metrů od porostu v bahně. Oproti tomu červený mangrovník má klenuté podpěrné kořeny odolné působení vln, a tak často bývá v první linii. A skutečně, čím dál jsme v mangrovu, tím více mangrovníků s dlouhými visícími kořeny potkáváme. Kolem jejich klikatých kořenů se prohánějí ve vodě hejna ryb. Ejhle se v tom podvodním zmatku něco většího pohne, vypadá to jako tlama krokodýla číhajícího na kořist. Radši zabereme, abychom unikli nebezpečí.
Když vzhlédneme od kořenů mangrovníků na obzor, spatříme červeno růžové kolosy s hlavou ponořenou pod hladinou. Tiše se skryjeme v záhybu řeky a pozorujeme z blízka tu parádu. Skupinka karibských plameňáků si vychutnává krevety a další pochoutky. Jsou monumentální oproti svým jihoevropským příbuzným, měří až 1,5 metrů a mají krásné rudé zabarvení peří na křídlech. Po chvíli plameňáky zneklidní přihlížející volavka. Obracíme kajak a napínáme své síly, abychom pádlovali proti přílivu k moři.
Míjíme pár na stromech krčících se nabělených pelikánů a zastavujeme u vejce mořského krokodýla. Náš mayský průvodce vytáhne z batohu obrovskou mořskou lasturu, a jak je dávným zvykem, musíme na ni zahrát na rozloučenou mangrovu. Za doprovodu ptačího osazenstva rezervace se propádlováváme mořskými proudy do cíle. Naštěstí mořské dno je tu mělké.
Holbox teď známe i z druhé strany, ryzí, bez záře reflektorů.