1. září 2023

Odvrácená strana Ria - napsala Bohuna Kopřivová

V Rio de Janeiru jsme díky přátelům mohli pobývat v luxusním jachtclubu z roku 1920 a projet se na jachtě, celé vybavené v bílé kůži.
Užila jsem si tam opravdový přepych, což se na našich toulkách po světě nestává. 
Pan majitel nám nechal připravit bohaté občerstvení, jídla a pití co hrdlo ráčí. Je to otec našeho známého, který patří k tamější smetánce. Klub má pevný počet členů - tři tisíce, členství je prestižní záležitost, většinou se dědí a nikdo navíc nemůže být přijat.
Pluli jsme kolem vyhlášených pláží, malých ostrůvků i pevností z roku 1914, původního mohutného opevnění, prohlédli si panorama celého Ria, známou Cukrovou homoli, odkud je nejkrásnější výhled na město i vrch Corcovado se sochou Krista Vykupitele s rozevřenou náručí k objetí všech. Prostě jsme si mohli prohlédnout jedno z nejkrásnějších a nejznámějších měst světa i z jiného pohledu, než když se jde pěšky. 

Viděli jsme i rozlehlost zdejšíhší chudinské čtvrti - slum Rocinha, patřící mezi desítku největších na světě. V takovýchto lokalitách žije více než 1/3 obyvatel Jižní Ameriky.
Výhledy z jachty kromě slumů hyzdí ale i výškové domy, kterých je docela hodně. Není kde stavět, z jedná strany má Rio Atlantik a z druhé hory, a tak se nemá město kam rozšiřovat. Do strání se šplhají nejen výstavní domy, ale právě slumy. Ty se zlikvidovat nedají, což je velký problém nejen kvůli místu, ale i skrz obrovskou kriminalitu. Do nich se neodváží ani policisté, natož ostatní obyvatelé, o cizincích nemluvě. Ti, kdo tam bydlí mají nádherné výhledy, ale těm je to asi jedno.
„Docela by mě zajímalo podívat se alespoň kousek dovnitř. I když to tam bude asi hrozné“, obracím se s prosbou na našeho hostitele. 
„Tak to asi bohužel nepůjde, tam vládnou drogové gangy a polovojenské milice. Je to oblast mimo přímou kontrolu státu. Maximálně vás vezmu na silnici kolem, ale i to je nebezpečné. Rozhodně tam nemůžete jet vašim autem, jak tam jede auto s cizí poznávací značkou, tak to je poukázka na malér“. Tak jsme tam po plavbě vyrazili. 
„Ale nesmíte tu vystoupit ani stáhnout okénka, jen při focení na malou chvíli. Cizincům se tato silnice nedoporučuje. Tedy je spíš zakázaná“. 
Viděli jsme jen plechové střechy nuzných přístřešků, nalepených jeden na druhý a přestala jsem mít i chuť se podívat blíž. Jen jsem vydechla. 
„Tak to je horší, než jsem si dovedla představit.“
Je to kontrast. Luxus při večeři v klubu, kde kromě stříbrných příborů, látkových vyšívaných ubrousků a ubrusů s logem klubu a křišťálovych sklenic, kde byly např. na toaletě i dentální nitě a nuzné příbytky těchto lidí.
Ano, Rio je krásné město, ale má i svou odvrácenou tvář, jako mnoho dalších obrovských megapolí. Tato má přes 6 milionu obyvatel.


Úkol:
Napište cestopis o odvrácené tváři nějakého města či místa.
























Půvdní začátek:
V Rio de Janeiru jsme měli možnost pobývat v luxusním jachtclubu z roku 1920, a projet se na jachtě celé v bílé kůži a prohlédnout si město z jiného pohledu, než když se jde pěšky. 
Zde jsem si užila opravdový přepych, což se na našich toulkách po světě nestává. Pan majitel nám nechal připravit bohaté občerstvení, jídla a pití co hrdlo ráčí. Je to otec našeho známého, který patří k tamější smetánce. Členství klubu je prestižní záležitost, má pevný počet členů (3000), a většinou se dědí a nikdo navíc nemůže být přijat.Jeli jsme kolem vyhlášených pláží, malých ostrůvků i pevností z roku 1914, původního mohutného opevnění, prohlédli si panorama celého Ria, známou Cukrovou homoli, odkud je nejkrásnější výýhed na město i vrch Corcovado se známou sochou Krista Vykupitele s rozevřenou náručí k objetí všech. Brazilské Rio patří mezi nejkrásnější a nejznámější města světa.