1. Představení charakteru v akci
2. Rozpoznání
3. Vzpomínka
4. Umělé řešení
5. Popis
Pátý nejnižší stupeň Aristoteles nedoporučuje požívat laciný popis příliš často, ale povoluje ho (pán s jizvou vs blbá učitelka)
Čtvrtý stupeň, nesvědčí o autorově vynalézavosti, ale může býti účinným řešením, když neví autor v textu kudy kam přijde na scénu duch svatý a učiní to co autor ve své povídce potřebuje. Konec konců je to i Bibli i v Hamletovi od Shakespeareho.
Třetí jsou vzpomínky, ty hlavně dávají smysl budoucím dějům (něco co stojí za zapamatování)
Druhý stupeň je rozpoznání
První a nejlepší způsob je představení charakteru v akci. Neříkat ten chytrý, ale popsat akci kde vlastnosti vyplynou (Růžový panter)
