Cestopisy čtu moc ráda, i když ne úplně všechny. Některé po chvílí odložím a už se k nim nevrátím, ale to se u knížek, snad našich nejznámějších cestovatelů, Hanzelky a Zikmunda nikdy nestalo.
Srí Lanka, kdysi Cejlon je jedno z mála míst kam se tito cestovatelé vraceli.
Na poslední cestu se v roce 2000 vydal již pan Zikmund sám, přežil svého nerozlučného přítele téměř o 20 let.
Je zajímavé vracet se na místa, kde už člověk byl, ale není to vždy jen krásný návrat. Vše se mění a mnohdy z našeho pohledu k horšímu.Na druhé straně je krásné setkat se s dávnými přáteli se kterými jsme něco zažili. Knížka obsahuje hodně moudrého, co pan Zikmund řekl. Líbila se mi jeho odpověď na otázku, jestli někdy litoval toho, co udělal, včetně chyb:
„Kdybych měl možnost žít podruhé, asi bych si všechno, a docela rád zopakoval. I s průšvihy. Život se přeci nedá psát nanečisto jako školní úloha a doufat, že s ji krasopisně přepíšu. Život je od toho, aby se žil na plný pecky, s úspěchy i chybami. Nejvýš můžu přemýšlet, co jsem kdy udělal či neudělal. Co jsem neudělal v pravý čas, co jsem zbabral. A po všech zkušenostech se snažit, abych zbytečný kiks neudělal znovu. Jenomže některé se napravit nedají. I kdybych se stavěl na hlavu“.
A takových moudrých postřehů je v knížce mnoho. Myslím, že jeho noví parťáci se mu povedli a svůj poslední návrat na Srí Lanku si užil. A my čtenáři také.
