Anna Dlabalová
Stojím tam jak sloup a lpím snad na každém slově které je v té napjaté chvíli řečeno a čekám na soudný okamžik pravdy. "Gratulujeme, Anno, prošla jste maturitní zkouškou."
Úkol:
Napište pár řádek, kde vystihnete, co je veselé, smutné, krásné, ošklivé - učíme se literární cihly. Veselé nás musí rozesmát (žádné "někde byla sranda a to jsme se nasmáli..." - smát se musí čtenář), smutné rozplakat. Zároveň se učíme, co je krásné a co je ošklivé (občas potřebuješ pěkně hnusného hrdinu...)
Vcházím do třídy. Něco tu nehraje. Třída je naprosto prázdná. Nikdo tu není. Naprosté ticho.
,,Tak to snad ne, že bych si spletla třídu nebo čas?"
Je ráno a tak jsem ještě o to víc zmatená a rozespalá. V nose mě štípe intenzivní vůně dezinfekce. Přede mnou tu byla jen uklízečka, to je jisté.
,,Tak doprčic, kde všichni jsou?”
V tašce nahmatám mobil. Zvenku je ještě studený. ,,Cink!"
Dřív než stihnu napsat do skupiny, přijde mi zpráva. ,,Nezapomeňte, že dnes hodina odpadá."
Je ráno a tak jsem ještě o to víc zmatená a rozespalá. V nose mě štípe intenzivní vůně dezinfekce. Přede mnou tu byla jen uklízečka, to je jisté.
,,Tak doprčic, kde všichni jsou?”
V tašce nahmatám mobil. Zvenku je ještě studený. ,,Cink!"
Dřív než stihnu napsat do skupiny, přijde mi zpráva. ,,Nezapomeňte, že dnes hodina odpadá."
,Flf flf, ehhh.“ Takto jsem vždycky reagoval při vstupu do školní jídelny. Převládal zde nepřekonatelný vhlký a umělý smrad. Nikdy tu nebyl čerstvý vzduch. Obědy bývaly rozvařené a téměř bez chuti naservírované. Jen málokdy se mi podařilo odejít s úsměvem z tohoto prostředí.