Kateřina Hrachovcová
Ten zvuk znám moc dobře. Ptačí zpěv za letních večerů.
Přináší mi trpkou chuť v ústech a nepříjemný pocit v břiše.
Vošiel som do miestnosti. Steny boli staré, aspoň mali deväťdesiat rokov. Vôňa starích stien je neopisatelná, nevonia intenzívne, ale ostro... a kde sú staré steny, to hneď zacítim.
Život už nikdy
nebude tak klidný a bezstarostný.
Celé dětství se ženeme za světem dospělých, a
když už konečně máme ten vytoužený věk, chceme být zase dětmi.
Přála bych si
pobíhat po zahradě a poslouchat ten příjemně nepříjemný zvuk.
Kevin
András Asztalas
Škôlka, kde som chodil, mala podobne voňavé steny, mala stien, medzi ktorími som stretol môjho prvého kamaráta Kevina.
Kevin bol malý parchant, vyzeral odmalička ako ten nevinný chudák, napriek tomu nebol. Jeho správanie bolo vždy opak toho, čo od neho očakávali. Preto som sa sním už dlho nestretol, ale možno ho čas zmenil.
Mohol by som ho navštíviť.
