,,Vždyť víš, že já jsem si tvý slova vždycky k srdci brala, ale snad sama nejlíp vím, jak se zaopatřit a postarat se o sebe.”
,,Možná ti moje slova utkvěla v paměti, ale nikdy jsi nepřemýšlela nad jejich pravou podstatou. Nemůžeš jen poslouchat, musíš rozumět.”,,Jo, ale ty ode mě stejně očekáváš, že si to udělám po svým.”
,,Holka, já od tebe očekávám, že tu právnickou fakultu dokončíš i bez chrápání se starými muži za peníze!”
,,Škola není ten problém.. A fakt s tím chci přestat, ale to bych se musela vzdát..”
,,Drog?”
,,Přesně tak. A bez nich mi to už tolik nemyslí. Víš, po lajně jsou akce rychlejší, lepší, dochází mi víc věcí naráz.”
,,To je pořád ta samá pohádka. Obhajuješ zlo, které jsi ve svém životě pojmenovala dobrem. Ale asi se každej může rozhodnout. Já si dám čáru svojí, tu na atletickým hřišti, a ty zase tu tvou - bílé, úhledně narýsované zlo na zlatavém podnose.”
