S úlekem se zastavila a nevěřícně zůstala zírat na nehybný přízrak ve sprše. Hysterickým pohybem ruky rozčísla nuly a jedničky hologramové postavy levitující jejich koupelnou. Slabě zasténala, podlomila se jí kolena. Poslouchá mně moje lednička, pračka, vysavač, i můj robopes slyší a reaguje na každou moji myšlenku, jen můj muž právě zradil!
Zvláštní bylo, že okamžik, kdy Mia našla hologram milenky Kobeho v koupelně, nepřivodil zhroucení Mii, ale jejího manžela. Kobe se zachoval mimořádně neopatrně a nevkusně, jakoby chtěl své dobrodružství vykřičet do éteru. Ani se neobtěžoval vymazat ze 4D brýlí záznam milostné konverzace a sexu s Jazaiou. Pokud ale skutečně chtěl, aby došlo k tomuto odhalení, pak o to nepochopitelnější byla jeho reakce na tuto událost.
Zvláštní bylo, že okamžik, kdy Mia našla hologram milenky Kobeho v koupelně, nepřivodil zhroucení Mii, ale jejího manžela. Kobe se zachoval mimořádně neopatrně a nevkusně, jakoby chtěl své dobrodružství vykřičet do éteru. Ani se neobtěžoval vymazat ze 4D brýlí záznam milostné konverzace a sexu s Jazaiou. Pokud ale skutečně chtěl, aby došlo k tomuto odhalení, pak o to nepochopitelnější byla jeho reakce na tuto událost.
Kobe nepůsobil jako člověk, z něhož sňali těžké břemeno tajemství. Naopak, propadl se do tak těžké deprese, že přestal vnímat svět.
Po úvodním šoku byla Mia právě tím, kdo se pokoušel hledat cestu ven. Vzpomněla si na jejich seznámení. Kobe patřil k těm bláznům, co testují limity svého těla nadoraz. Do její zubařské ordinace se dostal poté, co si v desetiboji Spartakus vylomil tři přední zuby při jízdě divokými peřejemi. Závod dokončil i tak, reprezentoval Federaci Spojených evropských národů proti USA a umístil se na krásném devátém místě.
Na vyhlášení výsledků do Antarktidy letěli společně, Mia musela dohlížet na dorůstání zubů svého prominentního pacienta. Genová buněčná terapie zabírala skvěle, takže ze svatebních fotografií už zářil Kobeho vřelý úsměv. Během jejich manželství měla Mia o Kobeho mnohokrát strach. Kobe si v životě zkrátka nepřipouštěl omezení, jeho víra v opravitelnost všeho byla bezmezná. Bohužel podobně nekompromisně jako se stavěl k sobě, se choval často i ke svému okolí. Dlouhodobě veřejně kritizoval Atletický sportovní svaz za přerozdělování dotací, až byl vyřazen ze systému veřejného financování. Přátelům tvrdil, že to byl cílený krok, a opravdu si to už asi mohl dovolit vzhledem k tomu, že jeho brand na internetu už byl velmi dobře zavedený. Sledovanost jeho videí na Youtube se pohybovala okolo půl miliardy followerů, což představovalo zhruba pět procent trhu sportovních adrenalinových videí tohohle dominantního světového kanálu. Kobe působil, jakoby vyměnil lásku pro sport za lásku ke své sbírce videí na síti a s tím spojeným obdivem zástupu fanoušků.
Manželství zůstalo bezdětné, což byl obrovský společenský problém. Bílí prvního světa bojovali o přežití, a neplodnost byla vnímána jako obrovský handicap. Neplodný byl samozřejmě Kobe, který prodělal nemoc podobnou příušnicím po absolvování cyklistických závodů v pouštích zemí čtvrtého světa. Země Severní a Střední Afriky byly nejvíce zasaženy globálním oteplováním. Pouště postupně pokryly většinu dřívější subsaharské Afriky a Sinajského poloostrova. Ve srovnání s většinou ostatních rajských ostrovů, rozkládajících se na podobné geografické šířce a délce, vlastně dopadla Afrika ještě docela dobře. Tropické ráje jako Karibik, Havaj nebo Seychely nemilosrdně pohltil oceán.
S pomalu mizejícím opravdovým světem se rozrůstala rozšířená realita na internetu. Lidé trávili s digitálními brýlemi na očích celé hodiny, a samozřejmě z toho začínal být problém. Lidé už se téměř neseznamovali jinak než přes internetové servery. Seznamky ale nefungovaly jako v 21. století, kdy si lidi hodně hráli s identitou. Dnes to bylo už každém jedno. Víc než kdykoliv předtím jsi potřeboval k přežití Love. Kryptoměny nebo starý dobrý zlato. Údaje o tvé solventnosti byly veřejně dohledatelné, každý věděl přesně, za co stojíš.
V tomhle globální oteplování úspěšně přeuspořádalo žebříček hodnot a zbyly jen hodnoty důležité pro přežití: Luxus bylo pít neprocesovanou vodu a dýchat volně bez respirátoru. V zemích druhého světa rouška filtrovala jen koncentrované částečky prachu PM10 až 35, ale v zemích třetího a čtvrtého světa Vás chránila před silně infekčními nemocemi. V zásadě dnes bylo každému jedno, co si kdo myslí nebo jak se modlí. Rozepře minoritních skupin převálcoval jiný problém: dopady globálního oteplování. Druhým hlavním problémem byly rozvíjející se duševní onemocnění v důsledku závislosti na digitálních médiích.
Mia hledala pomoc všude, kde se dalo: u přátel, rodiny, psychiatra, kartářky, u čerta i ďábla. Kobe se však přátelům a rodině vyhýbal, a návštěva psychiatra skončila fiaskem. Kartářka jim předpověděla rozpad manželství.
Zkrátka, Kobeho z jeho letargie neprobralo nic. A tak nakonec i Mie došly nápady, co by se ještě dalo udělat s jejich vztahem. Kobe s Miou se změnili v jakési automaty na jednoslabičné věty. Vedle sebe měsíce jen tiše a smutně koexistovali, a veškerou energii jim spolklo úsilí udržet dekórum a odstup.
Nebylo proto překvapením, když se oba ocitli u rozvodového právníka. Bytelný stůl z ořechového dřeva zářil vysokým leskem, který umocňovala nad stolem vztyčená virtuální tabule se soupisem a obrázky jejich majetku. Každá položka inventáře byla doprovozena obrázkem s odhadní cenou, malým písmem byla doplněna věcná břemena, technikálie a podmínky převodu. Mladá koncipientka právě kreslila barevné množiny seskupující majetek Mii a Kobeho do dvou různých skupin.
Nad stolem se vznášela i figurína muže atletické postavy, u níž byly pověšeny bubliny obsahující sledovanost na internetu, roční příjmy z reklamy a další údaje. Figurína ženy v bílém plášti byla doprovozena pouze jedním číslem dokládajícím její měsíční příjem ze zubařské ordinace. Jinou tržní hodnotou ji společnost evidentně nedokázala ocenit. Mohla snad tato vizualizace konečně probudit Kobeho ze zlého snu? Každopádně svou reakcí zase jednou překvapil.
„Ne, stokrát ne!“, zařval náhle Kobe zoufale a bouchl pěstí do stolu. „Mio, jdeme“. A nabízejíc jí ruku vstával od stolu. K údivu všech Mia poloautomaticky jeho ruku přijala a oba dramaticky vyběhli z kanceláře.
„Poletíme“, prohlásil Kobe a držíc Miu pevně za ruku, tak až ji to bolelo, rozběhl se k opodál stojícímu dronu. Beze slova se připoutali, Kobe zkontroloval baterii a vypnul vzdálené řízení malého civilního vznášedla. Chvíli se musel soustředit, když zadával souřadnice cílového místa. Při pilotování zíral úporně dopředu a jen těžce, jakoby mu na prsou ležela tíha celého světa, procedil přes zuby jedno sdělení: „Mio, to místo jsem připravoval pro nás, na penzi“.
Mia seděla nehnutě jako socha, snad aby zastavila uragán, co se proháněl její krajinou srdeční: „Takže to znamená, že mně přece jen miluje? Připravoval náš společný život ve stáří, tak to mně musí milovat.“ Přes závoj slz se začal roztahovat nesmělý úsměv. Už nepotřebovala víc slyšet.
Místo, kam ji Kobe vzal, ji zcela uchvátilo. Ta nejpodivuhodnější věc na tomto místě byl fakt, že tam nebyl vůbec žádný signál. Žádný internet, žádný digitální svět. Zázrak 22. století: Jen příbytek s tekoucí vodou a elektřinou. Voda se přiváděla z nedalekého jezírka a energii si vyráběl domek ze sluníčka. Jezírko bylo naštěstí poměrně bohaté na ryby, a díky ročnímu období se v okolí chaty našly i nějaké houby. Po neuvěřitelném dnu shánění potravy se k sobě konečně přitulili na zápraží. V tu chvíli Kobe konečně povolil stavidla své zpovědi.
Manželství zůstalo bezdětné, což byl obrovský společenský problém. Bílí prvního světa bojovali o přežití, a neplodnost byla vnímána jako obrovský handicap. Neplodný byl samozřejmě Kobe, který prodělal nemoc podobnou příušnicím po absolvování cyklistických závodů v pouštích zemí čtvrtého světa. Země Severní a Střední Afriky byly nejvíce zasaženy globálním oteplováním. Pouště postupně pokryly většinu dřívější subsaharské Afriky a Sinajského poloostrova. Ve srovnání s většinou ostatních rajských ostrovů, rozkládajících se na podobné geografické šířce a délce, vlastně dopadla Afrika ještě docela dobře. Tropické ráje jako Karibik, Havaj nebo Seychely nemilosrdně pohltil oceán.
S pomalu mizejícím opravdovým světem se rozrůstala rozšířená realita na internetu. Lidé trávili s digitálními brýlemi na očích celé hodiny, a samozřejmě z toho začínal být problém. Lidé už se téměř neseznamovali jinak než přes internetové servery. Seznamky ale nefungovaly jako v 21. století, kdy si lidi hodně hráli s identitou. Dnes to bylo už každém jedno. Víc než kdykoliv předtím jsi potřeboval k přežití Love. Kryptoměny nebo starý dobrý zlato. Údaje o tvé solventnosti byly veřejně dohledatelné, každý věděl přesně, za co stojíš.
V tomhle globální oteplování úspěšně přeuspořádalo žebříček hodnot a zbyly jen hodnoty důležité pro přežití: Luxus bylo pít neprocesovanou vodu a dýchat volně bez respirátoru. V zemích druhého světa rouška filtrovala jen koncentrované částečky prachu PM10 až 35, ale v zemích třetího a čtvrtého světa Vás chránila před silně infekčními nemocemi. V zásadě dnes bylo každému jedno, co si kdo myslí nebo jak se modlí. Rozepře minoritních skupin převálcoval jiný problém: dopady globálního oteplování. Druhým hlavním problémem byly rozvíjející se duševní onemocnění v důsledku závislosti na digitálních médiích.
Mia hledala pomoc všude, kde se dalo: u přátel, rodiny, psychiatra, kartářky, u čerta i ďábla. Kobe se však přátelům a rodině vyhýbal, a návštěva psychiatra skončila fiaskem. Kartářka jim předpověděla rozpad manželství.
Zkrátka, Kobeho z jeho letargie neprobralo nic. A tak nakonec i Mie došly nápady, co by se ještě dalo udělat s jejich vztahem. Kobe s Miou se změnili v jakési automaty na jednoslabičné věty. Vedle sebe měsíce jen tiše a smutně koexistovali, a veškerou energii jim spolklo úsilí udržet dekórum a odstup.
Nebylo proto překvapením, když se oba ocitli u rozvodového právníka. Bytelný stůl z ořechového dřeva zářil vysokým leskem, který umocňovala nad stolem vztyčená virtuální tabule se soupisem a obrázky jejich majetku. Každá položka inventáře byla doprovozena obrázkem s odhadní cenou, malým písmem byla doplněna věcná břemena, technikálie a podmínky převodu. Mladá koncipientka právě kreslila barevné množiny seskupující majetek Mii a Kobeho do dvou různých skupin.
Nad stolem se vznášela i figurína muže atletické postavy, u níž byly pověšeny bubliny obsahující sledovanost na internetu, roční příjmy z reklamy a další údaje. Figurína ženy v bílém plášti byla doprovozena pouze jedním číslem dokládajícím její měsíční příjem ze zubařské ordinace. Jinou tržní hodnotou ji společnost evidentně nedokázala ocenit. Mohla snad tato vizualizace konečně probudit Kobeho ze zlého snu? Každopádně svou reakcí zase jednou překvapil.
„Ne, stokrát ne!“, zařval náhle Kobe zoufale a bouchl pěstí do stolu. „Mio, jdeme“. A nabízejíc jí ruku vstával od stolu. K údivu všech Mia poloautomaticky jeho ruku přijala a oba dramaticky vyběhli z kanceláře.
„Poletíme“, prohlásil Kobe a držíc Miu pevně za ruku, tak až ji to bolelo, rozběhl se k opodál stojícímu dronu. Beze slova se připoutali, Kobe zkontroloval baterii a vypnul vzdálené řízení malého civilního vznášedla. Chvíli se musel soustředit, když zadával souřadnice cílového místa. Při pilotování zíral úporně dopředu a jen těžce, jakoby mu na prsou ležela tíha celého světa, procedil přes zuby jedno sdělení: „Mio, to místo jsem připravoval pro nás, na penzi“.
Mia seděla nehnutě jako socha, snad aby zastavila uragán, co se proháněl její krajinou srdeční: „Takže to znamená, že mně přece jen miluje? Připravoval náš společný život ve stáří, tak to mně musí milovat.“ Přes závoj slz se začal roztahovat nesmělý úsměv. Už nepotřebovala víc slyšet.
Místo, kam ji Kobe vzal, ji zcela uchvátilo. Ta nejpodivuhodnější věc na tomto místě byl fakt, že tam nebyl vůbec žádný signál. Žádný internet, žádný digitální svět. Zázrak 22. století: Jen příbytek s tekoucí vodou a elektřinou. Voda se přiváděla z nedalekého jezírka a energii si vyráběl domek ze sluníčka. Jezírko bylo naštěstí poměrně bohaté na ryby, a díky ročnímu období se v okolí chaty našly i nějaké houby. Po neuvěřitelném dnu shánění potravy se k sobě konečně přitulili na zápraží. V tu chvíli Kobe konečně povolil stavidla své zpovědi.
A Mia konečně uslyšely věty, která dlouho toužila slyšet. Kobe hovořil o tom, jak mu disproporce mezi virtuálním a skutečným životem přerůstala přes hlavu, jak cítil, že se mění v jiného člověka, a přitom jen chtěl vlastně žít co nejopravdověji, žít skutečný život, testovat své fyzické hranice, cítit skutečnou bolest a strach a smutek a štěstí. To všechno mu brala sociální média, virtuální realita ho polykala zaživa, a on se trápil tím, že se nedokáže bránit. Ta ženská přece nebyla ženská, Mio nejdražší miláčku. Ok, možná měla nějakého reálného Avatara, ale já jsem to bral, jako když můj pradědeček listoval časopisem Playboy.
Mio, ty jsi můj opěrný bod na tomto světě. Ty jsi důvod a bez tebe ztrácí moje snažení smysl. Byl jsem tak paralyzovaný představou, že tě ztratím, že jsem ti to ani nedokázal říct. Vždycky jsi byla moje pravá a skutečná láska.
Mio, ty jsi můj opěrný bod na tomto světě. Ty jsi důvod a bez tebe ztrácí moje snažení smysl. Byl jsem tak paralyzovaný představou, že tě ztratím, že jsem ti to ani nedokázal říct. Vždycky jsi byla moje pravá a skutečná láska.
Pro autorské čtení:
S úlekem se zastavila a nevěřícně zůstala zírat na nehybný přízrak ve sprše. Hysterickým pohybem ruky rozčísla nuly a jedničky hologramové postavy levitující jejich koupelnou. Slabě zasténala, podlomila se jí kolena.
Poslouchá mně moje lednička, pračka, vysavač, i můj robopes slyší a reaguje na každou moji myšlenku, jen můj manžel právě zradil, pomyslela si.
Její muž Kobe se zachoval mimořádně neopatrně a nevkusně, jakoby chtěl své dobrodružství vykřičet do éteru. Ani se neobtěžoval vymazat ze 4D brýlí záznam milostné konverzace a sex s Jazaiou. Pokud ale skutečně chtěl, aby vše odhalila, pak o to nepochopitelnější byla jeho reakce. Propadl se totiž do tak těžké deprese, že přestal vnímat svět. A tak byla
Její muž Kobe se zachoval mimořádně neopatrně a nevkusně, jakoby chtěl své dobrodružství vykřičet do éteru. Ani se neobtěžoval vymazat ze 4D brýlí záznam milostné konverzace a sex s Jazaiou. Pokud ale skutečně chtěl, aby vše odhalila, pak o to nepochopitelnější byla jeho reakce. Propadl se totiž do tak těžké deprese, že přestal vnímat svět. A tak byla
Mia právě tím, kdo se po úvodním šoku pokoušel hledat cestu ven.
Vzpomněla si na jejich seznámení. Kobe patřil k těm bláznům, co testují limity svého těla nadoraz. Do její zubařské ordinace se dostal poté, co si v desetiboji Spartakus vylomil tři přední zuby při jízdě divokými peřejemi. Závod dokončil i tak, reprezentoval Federaci Spojených evropských národů proti USA a umístil se na krásném devátém místě.
Na vyhlášení výsledků do Antarktidy letěli společně, Mia musela dohlížet na dorůstání zubů svého prominentního pacienta. Genová buněčná terapie zabírala skvěle, takže ze svatebních fotografií už zářil Kobeho vřelý úsměv. Během jejich manželství měla Mia o Kobeho mnohokrát strach. Kobe si v životě zkrátka nepřipouštěl omezení, jeho víra v opravitelnost všeho byla bezmezná. Bohužel podobně nekompromisně jako se stavěl k sobě, se choval často i ke svému okolí. Dlouhodobě veřejně kritizoval Atletický sportovní svaz za přerozdělování dotací, až byl vyřazen ze systému veřejného financování. Přátelům tvrdil, že to byl cílený krok, a opravdu si to už asi mohl dovolit vzhledem k tomu, že jeho brand na internetu už byl velmi dobře zavedený. Sledovanost jeho videí na Youtube se pohybovala okolo půl miliardy followerů, což představovalo zhruba pět procent trhu sportovních adrenalinových videí tohohle dominantního světového kanálu. Kobe působil, jakoby vyměnil lásku pro sport za lásku ke své sbírce videí na síti a s tím spojeným obdivem zástupu fanoušků.
Manželství zůstalo bezdětné, což byl obrovský společenský problém. Bílí prvního světa bojovali o přežití, a neplodnost byla vnímána jako obrovský handicap. Neplodný byl samozřejmě Kobe, který prodělal nemoc podobnou příušnicím po absolvování cyklistických závodů v pouštích zemí čtvrtého světa. Země Severní a Střední Afriky byly nejvíce zasaženy globálním oteplováním. Pouště postupně pokryly většinu dřívější subsaharské Afriky a Sinajského poloostrova. Ve srovnání s většinou ostatních rajských ostrovů, rozkládajících se na podobné geografické šířce a délce, vlastně dopadla Afrika ještě docela dobře. Tropické ráje jako Karibik, Havaj nebo Seychely nemilosrdně pohltil oceán.
S pomalu mizejícím opravdovým světem se rozrůstala rozšířená realita na internetu. Lidé trávili s digitálními brýlemi na očích celé hodiny, a samozřejmě z toho začínal být problém. Lidé už se téměř neseznamovali jinak než přes internetové servery. Seznamky ale nefungovaly jako v 21. století, kdy si lidi hodně hráli s identitou. Dnes to bylo už každém jedno. Víc než kdykoliv předtím jsi potřeboval k přežití Love. Kryptoměny nebo starý dobrý zlato. Údaje o tvé solventnosti byly veřejně dohledatelné, každý věděl přesně, za co stojíš.
V tomhle globální oteplování úspěšně přeuspořádalo žebříček hodnot a zbyly jen hodnoty důležité pro přežití: Luxus bylo pít neprocesovanou vodu a dýchat volně bez respirátoru. V zemích druhého světa rouška filtrovala jen koncentrované částečky prachu PM10 až 35, ale v zemích třetího a čtvrtého světa Vás chránila před silně infekčními nemocemi. V zásadě dnes bylo každému jedno, co si kdo myslí nebo jak se modlí. Rozepře minoritních skupin převálcoval jiný problém: dopady globálního oteplování. Druhým hlavním problémem byly rozvíjející se duševní onemocnění v důsledku závislosti na digitálních médiích.
Mia hledala pomoc všude, kde se dalo: u přátel, rodiny, psychiatra, kartářky, u čerta i ďábla. Kobe se však přátelům a rodině vyhýbal, a návštěva psychiatra skončila fiaskem. Kartářka jim předpověděla rozpad manželství.
Zkrátka, Kobeho z jeho letargie neprobralo nic. A tak nakonec i Mie došly nápady, co by se ještě dalo udělat s jejich vztahem. Kobe s Miou se změnili v jakési automaty na jednoslabičné věty. Vedle sebe měsíce jen tiše a smutně koexistovali, a veškerou energii jim spolklo úsilí udržet dekórum a odstup.
Nebylo proto překvapením, když se oba ocitli u rozvodového právníka. Bytelný stůl z ořechového dřeva zářil vysokým leskem, který umocňovala nad stolem vztyčená virtuální tabule se soupisem a obrázky jejich majetku. Každá položka inventáře byla doprovozena obrázkem s odhadní cenou, malým písmem byla doplněna věcná břemena, technikálie a podmínky převodu. Mladá koncipientka právě kreslila barevné množiny seskupující majetek Mii a Kobeho do dvou různých skupin.
Nad stolem se vznášela i figurína muže atletické postavy, u níž byly pověšeny bubliny obsahující sledovanost na internetu, roční příjmy z reklamy a další údaje. Figurína ženy v bílém plášti byla doprovozena pouze jedním číslem dokládajícím její měsíční příjem ze zubařské ordinace. Jinou tržní hodnotou ji společnost evidentně nedokázala ocenit. Mohla snad tato vizualizace konečně probudit Kobeho ze zlého snu? Každopádně svou reakcí zase jednou překvapil.
„Ne, stokrát ne!“, zařval náhle Kobe zoufale a bouchl pěstí do stolu. „Mio, jdeme“. A nabízejíc jí ruku vstával od stolu. K údivu všech Mia poloautomaticky jeho ruku přijala a oba dramaticky vyběhli z kanceláře.
„Poletíme“, prohlásil Kobe a držíc Miu pevně za ruku, tak až ji to bolelo, rozběhl se k opodál stojícímu dronu. Beze slova se připoutali, Kobe zkontroloval baterii a vypnul vzdálené řízení malého civilního vznášedla. Chvíli se musel soustředit, když zadával souřadnice cílového místa. Při pilotování zíral úporně dopředu a jen těžce, jakoby mu na prsou ležela tíha celého světa, procedil přes zuby jedno sdělení: „Mio, to místo jsem připravoval pro nás, na penzi“.
Mia seděla nehnutě jako socha, snad aby zastavila uragán, co se proháněl její krajinou srdeční: „Takže to znamená, že mně přece jen miluje? Připravoval náš společný život ve stáří, tak to mně musí milovat.“ Přes závoj slz se začal roztahovat nesmělý úsměv. Už nepotřebovala víc slyšet.
Místo, kam ji Kobe vzal, ji zcela uchvátilo. Ta nejpodivuhodnější věc na tomto místě byl fakt, že tam nebyl vůbec žádný signál. Žádný internet, žádný digitální svět. Zázrak 22. století: Jen příbytek s tekoucí vodou a elektřinou. Voda se přiváděla z nedalekého jezírka a energii si vyráběl domek ze sluníčka. Jezírko bylo naštěstí poměrně bohaté na ryby, a díky ročnímu období se v okolí chaty našly i nějaké houby. Po neuvěřitelném dnu shánění potravy se k sobě konečně přitulili na zápraží. V tu chvíli Kobe konečně povolil stavidla své zpovědi.
Manželství zůstalo bezdětné, což byl obrovský společenský problém. Bílí prvního světa bojovali o přežití, a neplodnost byla vnímána jako obrovský handicap. Neplodný byl samozřejmě Kobe, který prodělal nemoc podobnou příušnicím po absolvování cyklistických závodů v pouštích zemí čtvrtého světa. Země Severní a Střední Afriky byly nejvíce zasaženy globálním oteplováním. Pouště postupně pokryly většinu dřívější subsaharské Afriky a Sinajského poloostrova. Ve srovnání s většinou ostatních rajských ostrovů, rozkládajících se na podobné geografické šířce a délce, vlastně dopadla Afrika ještě docela dobře. Tropické ráje jako Karibik, Havaj nebo Seychely nemilosrdně pohltil oceán.
S pomalu mizejícím opravdovým světem se rozrůstala rozšířená realita na internetu. Lidé trávili s digitálními brýlemi na očích celé hodiny, a samozřejmě z toho začínal být problém. Lidé už se téměř neseznamovali jinak než přes internetové servery. Seznamky ale nefungovaly jako v 21. století, kdy si lidi hodně hráli s identitou. Dnes to bylo už každém jedno. Víc než kdykoliv předtím jsi potřeboval k přežití Love. Kryptoměny nebo starý dobrý zlato. Údaje o tvé solventnosti byly veřejně dohledatelné, každý věděl přesně, za co stojíš.
V tomhle globální oteplování úspěšně přeuspořádalo žebříček hodnot a zbyly jen hodnoty důležité pro přežití: Luxus bylo pít neprocesovanou vodu a dýchat volně bez respirátoru. V zemích druhého světa rouška filtrovala jen koncentrované částečky prachu PM10 až 35, ale v zemích třetího a čtvrtého světa Vás chránila před silně infekčními nemocemi. V zásadě dnes bylo každému jedno, co si kdo myslí nebo jak se modlí. Rozepře minoritních skupin převálcoval jiný problém: dopady globálního oteplování. Druhým hlavním problémem byly rozvíjející se duševní onemocnění v důsledku závislosti na digitálních médiích.
Mia hledala pomoc všude, kde se dalo: u přátel, rodiny, psychiatra, kartářky, u čerta i ďábla. Kobe se však přátelům a rodině vyhýbal, a návštěva psychiatra skončila fiaskem. Kartářka jim předpověděla rozpad manželství.
Zkrátka, Kobeho z jeho letargie neprobralo nic. A tak nakonec i Mie došly nápady, co by se ještě dalo udělat s jejich vztahem. Kobe s Miou se změnili v jakési automaty na jednoslabičné věty. Vedle sebe měsíce jen tiše a smutně koexistovali, a veškerou energii jim spolklo úsilí udržet dekórum a odstup.
Nebylo proto překvapením, když se oba ocitli u rozvodového právníka. Bytelný stůl z ořechového dřeva zářil vysokým leskem, který umocňovala nad stolem vztyčená virtuální tabule se soupisem a obrázky jejich majetku. Každá položka inventáře byla doprovozena obrázkem s odhadní cenou, malým písmem byla doplněna věcná břemena, technikálie a podmínky převodu. Mladá koncipientka právě kreslila barevné množiny seskupující majetek Mii a Kobeho do dvou různých skupin.
Nad stolem se vznášela i figurína muže atletické postavy, u níž byly pověšeny bubliny obsahující sledovanost na internetu, roční příjmy z reklamy a další údaje. Figurína ženy v bílém plášti byla doprovozena pouze jedním číslem dokládajícím její měsíční příjem ze zubařské ordinace. Jinou tržní hodnotou ji společnost evidentně nedokázala ocenit. Mohla snad tato vizualizace konečně probudit Kobeho ze zlého snu? Každopádně svou reakcí zase jednou překvapil.
„Ne, stokrát ne!“, zařval náhle Kobe zoufale a bouchl pěstí do stolu. „Mio, jdeme“. A nabízejíc jí ruku vstával od stolu. K údivu všech Mia poloautomaticky jeho ruku přijala a oba dramaticky vyběhli z kanceláře.
„Poletíme“, prohlásil Kobe a držíc Miu pevně za ruku, tak až ji to bolelo, rozběhl se k opodál stojícímu dronu. Beze slova se připoutali, Kobe zkontroloval baterii a vypnul vzdálené řízení malého civilního vznášedla. Chvíli se musel soustředit, když zadával souřadnice cílového místa. Při pilotování zíral úporně dopředu a jen těžce, jakoby mu na prsou ležela tíha celého světa, procedil přes zuby jedno sdělení: „Mio, to místo jsem připravoval pro nás, na penzi“.
Mia seděla nehnutě jako socha, snad aby zastavila uragán, co se proháněl její krajinou srdeční: „Takže to znamená, že mně přece jen miluje? Připravoval náš společný život ve stáří, tak to mně musí milovat.“ Přes závoj slz se začal roztahovat nesmělý úsměv. Už nepotřebovala víc slyšet.
Místo, kam ji Kobe vzal, ji zcela uchvátilo. Ta nejpodivuhodnější věc na tomto místě byl fakt, že tam nebyl vůbec žádný signál. Žádný internet, žádný digitální svět. Zázrak 22. století: Jen příbytek s tekoucí vodou a elektřinou. Voda se přiváděla z nedalekého jezírka a energii si vyráběl domek ze sluníčka. Jezírko bylo naštěstí poměrně bohaté na ryby, a díky ročnímu období se v okolí chaty našly i nějaké houby. Po neuvěřitelném dnu shánění potravy se k sobě konečně přitulili na zápraží. V tu chvíli Kobe konečně povolil stavidla své zpovědi.
A Mia konečně uslyšely věty, která dlouho toužila slyšet. Kobe hovořil o tom, jak mu disproporce mezi virtuálním a skutečným životem přerůstala přes hlavu, jak cítil, že se mění v jiného člověka, a přitom jen chtěl vlastně žít co nejopravdověji, žít skutečný život, testovat své fyzické hranice, cítit skutečnou bolest a strach a smutek a štěstí. To všechno mu brala sociální média, virtuální realita ho polykala zaživa, a on se trápil tím, že se nedokáže bránit. Ta ženská přece nebyla ženská, Mio nejdražší miláčku. Ok, možná měla nějakého reálného Avatara, ale já jsem to bral, jako když můj pradědeček listoval časopisem Playboy.
Mio, ty jsi můj opěrný bod na tomto světě. Ty jsi důvod a bez tebe ztrácí moje snažení smysl. Byl jsem tak paralyzovaný představou, že tě ztratím, že jsem ti to ani nedokázal říct. Vždycky jsi byla moje pravá a skutečná láska.
