„Ale já v tom nemůžu dejchat!“
„Proč bys nemohla, je to normální maska!“
„Protože mi to syčí do nosu a já ho mám zacpanej, jdi s tím do háje, takhle se udusím!“
„Ale ten doktor říkal…“
„Seru na doktora, já se prostě dusim!“
„No, ale když je na tom monitoru modrá, tak se prý dusí dítě!“
„Když se udusím já, tak tu není nikdo jinej, kdo ti ho porodí. Chápeš to, nebo si úplně blbej?!“
„Jaauu, strašně to bolí, já bych asi přece jen ten epidurál…“
„Dobře, běžím pro doktora!“
„Tak to jste si tatínku měli rozmyslet dřív. Teď už to nejde,“ zavrtí hlavou doktor.
„Tak alespoň nějakou injekci proti bolesti, pane doktore,“ žadoním.
„Vaše paní už měla tři, víc to nejde. Zkuste jí pěkně uklidnit tatínku.“
„To se ti řekne, vole…“ pomyslím si.
Doběhnu zpátky.
„Prej už to nejde,“ krčím rameny.
„Seš k hovnu, to bylo keců, jak si dáváš pozor a já kráva ti věřila!“
„No dovol?! Copak ty se netěšíš na miminko? Tohle jsme už přece probírali.“
„Hajzle blbej! Ty by ses těšil, až vysereš meloun- kdybys ho měl vysrat???!!!“
„Já jo,“ povídám uraženě.
„Debile! AAAuu!!! Chyť mě prosím za ruku, miláčku!“
„Najednou miláčku, seš na mě hnusná…“
„Chyť mě kurva za tu ruku, nebo vstanu a ukážu ti co je to bejt hnusná!!!“
Přichází doktor: „Ukažte, no jo, už to bude, jdeme na to!“
Nebylo to už, bylo to za další hodinu.
„Je fialovej, sakra, soused je taky fialovej… Ale né, sem blbej, ten to má z chlastu… Malej je jen zmačkanej… Ježíš, má šest prstů! Ne dobrý, má jen tak maličkou dlaň. Prstů má pět. Uf. Tak a teď čeká porod mě. A co já za týden vypiju, to jiný za měsíc nepřeplave…“
Děkuju miláčku. Dvě kila devadesát a čtyřicetsedm centimetrů. Kluk, Michal. Nejkrásnější dárek.
„Dobře, běžím pro doktora!“
„Tak to jste si tatínku měli rozmyslet dřív. Teď už to nejde,“ zavrtí hlavou doktor.
„Tak alespoň nějakou injekci proti bolesti, pane doktore,“ žadoním.
„Vaše paní už měla tři, víc to nejde. Zkuste jí pěkně uklidnit tatínku.“
„To se ti řekne, vole…“ pomyslím si.
Doběhnu zpátky.
„Prej už to nejde,“ krčím rameny.
„Seš k hovnu, to bylo keců, jak si dáváš pozor a já kráva ti věřila!“
„No dovol?! Copak ty se netěšíš na miminko? Tohle jsme už přece probírali.“
„Hajzle blbej! Ty by ses těšil, až vysereš meloun- kdybys ho měl vysrat???!!!“
„Já jo,“ povídám uraženě.
„Debile! AAAuu!!! Chyť mě prosím za ruku, miláčku!“
„Najednou miláčku, seš na mě hnusná…“
„Chyť mě kurva za tu ruku, nebo vstanu a ukážu ti co je to bejt hnusná!!!“
Přichází doktor: „Ukažte, no jo, už to bude, jdeme na to!“
Nebylo to už, bylo to za další hodinu.
„Je fialovej, sakra, soused je taky fialovej… Ale né, sem blbej, ten to má z chlastu… Malej je jen zmačkanej… Ježíš, má šest prstů! Ne dobrý, má jen tak maličkou dlaň. Prstů má pět. Uf. Tak a teď čeká porod mě. A co já za týden vypiju, to jiný za měsíc nepřeplave…“
Děkuju miláčku. Dvě kila devadesát a čtyřicetsedm centimetrů. Kluk, Michal. Nejkrásnější dárek.
