„Tož poď si dat sklénečku, ať se dovím, co je v Praze nového,“ stepuje Fanoš mezi futry obýváku, aby nebylo možné se jeho nabídce vyhnout.
Je třeba říct, že před pár lety byly naše konverzace ještě úsměvné. To se řešila Greta, elektromobily a vegetariánství. Například vegetariánství Fanoš nikdy nepochopí. Poté, co zjistil, že naše studentka výběrového gymnázia přestala konzumovat maso, pronásledoval ji celý víkend s nakrojeným búčkem. Při loučení pak sliboval, že hned pošle klobásky... To že nabetón pomože.
Na druhou stranu jsme si notovali, když se řešilo téma trvale udržitelného rozvoje a deglobalizace.
„Tož já třeba nemám nikdy chuť na jahody v zimě. Chutná mi enom to, co si vypěstuju nebo vykrmím,“ dušoval se.
V době předcovidové se prvním skutečně vážným tématem, na kterém jsme se úplně rozešli, stali uprchlíci ze Sýrie. Fanoš, jak se dalo čekat, nebyl přítelem politiky vítání uprchlíků.
V době předcovidové se prvním skutečně vážným tématem, na kterém jsme se úplně rozešli, stali uprchlíci ze Sýrie. Fanoš, jak se dalo čekat, nebyl přítelem politiky vítání uprchlíků.
Pak přišel covid a s ním nástup doby dezinformační. To se do našich debat začalo promítat mnohem silnějším zapojením Marie, zdravotní sestry, tohoto času již v důchodu. Marie nás zásobovala proudem zaručených informací a postupů, jak se chránit proti covidu a jak ho léčit. A byla to opět Marie, která nás o prvním adventním víkendu roku 2021 přesvědčovala o tom, že Putin chudák čelí strašnému tlaku západu, a že by se dalšímu vývoji vůbec nedivila. Myslela jsem si, že už své moravské příbuzné nechci nikdy vidět, ale oni za půl roku ubytovali uprchlíky z Ukrajiny. To my jsme tedy v Praze neudělali, přestože jsme toho času měli volný pokoj dcery, která právě pobývala v zahraničí na Erasmu.
Člověk by se už těšil na trochu té adventní nudy, ale ne. Domácí i světová scéna nás nepřestává zásobovat silnými tématy k hovoru. Minulý rok jsme řešili soláry na střeše a dopady rostoucích cen do rodinných rozpočtů. Fanoš s Marií nám přivezli zabíjačku a dvě plata domácích vajíček, abychom přežili v té Praze zimu.
Letos se zase potkají názory pražské kavárny a moravského sklípku. Budeme spolu mluvit a snažit se porozumět světu. Strašlivý válečný teror v další zemi, co vysílá své zástupce do pěvecké soutěže Eurovize. Nenajdeme řešení. Utrpení lidí, kteří spolu neumějí mluvit.
Když se zaposloucháte do první adventní hvězdné noci, uslyšíte vibrace masívní celosvětové debaty. Lidé spolu více než dříve hovoří o nebanálních věcech, o podstatě věcí, uspořádání světa, o právu a spravedlnosti i o tom, pro co je a není správné umírat. Přemýšlím o veřejné debatě jako o takovém ladění nástrojů symfonického orchestru. Když je orchestr dobře sehraný, pak může předat posluchači jedinečný zážitek.
Letos musím říct, že se tak nějak víc než jindy těším na naše Moraváky. Na svérázný dialekt, klobásky, slivovičku, první adventní noc a na rozhovory o tom, jak ten velký svět vlastně začíná na našem prahu. Tak nezbývá než popřát: Krásné ladění všem lidem dobré vůle!
Člověk by se už těšil na trochu té adventní nudy, ale ne. Domácí i světová scéna nás nepřestává zásobovat silnými tématy k hovoru. Minulý rok jsme řešili soláry na střeše a dopady rostoucích cen do rodinných rozpočtů. Fanoš s Marií nám přivezli zabíjačku a dvě plata domácích vajíček, abychom přežili v té Praze zimu.
Letos se zase potkají názory pražské kavárny a moravského sklípku. Budeme spolu mluvit a snažit se porozumět světu. Strašlivý válečný teror v další zemi, co vysílá své zástupce do pěvecké soutěže Eurovize. Nenajdeme řešení. Utrpení lidí, kteří spolu neumějí mluvit.
Když se zaposloucháte do první adventní hvězdné noci, uslyšíte vibrace masívní celosvětové debaty. Lidé spolu více než dříve hovoří o nebanálních věcech, o podstatě věcí, uspořádání světa, o právu a spravedlnosti i o tom, pro co je a není správné umírat. Přemýšlím o veřejné debatě jako o takovém ladění nástrojů symfonického orchestru. Když je orchestr dobře sehraný, pak může předat posluchači jedinečný zážitek.
Letos musím říct, že se tak nějak víc než jindy těším na naše Moraváky. Na svérázný dialekt, klobásky, slivovičku, první adventní noc a na rozhovory o tom, jak ten velký svět vlastně začíná na našem prahu. Tak nezbývá než popřát: Krásné ladění všem lidem dobré vůle!
Úprava pro autorské čtení:
První adventní víkend nás v Praze pravidelně navštěvuje bratranec Fanoš z Hodonína.
"Tak jsem tady! Tož poďme si dat sklénečku, ať se dovíme, co je v Praze nového,“ halasí už mezi dveřmi poté, co si projde se ženou adventní trhy a zkontroluje, zda na Staromáku stojí vánoční strom. Potom se - hezky už v náladě - dopraví k nám domů a začne dlouhé debatní soirée.
Je třeba říct, že před pár lety byly naše konverzace ještě úsměvné. To se řešila Greta, elektromobily a vegetariánství. Dokonce jsme si v otázkách trvale udržitelného rozvoje a deglobalizace notovali.
„Tož já třeba nemám nikdy chuť na jahody v zimě. Chutná mi enom to, co si vypěstuju nebo vykrmím,“ dušoval se Fanoš. Na druhé straně například už tehdy nepochopil vegetariánství. Když zjistil, že naše dospívající dcerka přestala konzumovat maso, pronásledoval ji celý víkend s nakrojeným búčkem. Při loučení pak sliboval, že hned po návratu domů pošle moravské klobásky... To že nabetón pomože.
První zásadní rodinný rozkol nastal s uprchlickou krizí. Fanoš, jak se dalo čekat, nebyl přítelem politiky vítání imigrantů ze Sýrie. Ještě horší to potom bylo s koronavirem a nástupem doby dezinformační. Fehdy nás Fanouš, ale hlavně jeho žena Mařka, tohoto času již zdravotní sestra v důchodu, začala zásobovat proudem zaručených informací a postupů, jak se proti covidu chránit a jak ho léčit.
A byla to opět Mařka, která nás o prvním adventním víkendu roku 2021 přesvědčovala o tom, že Putin chudák čelí strašnému tlaku západu a že by jeho vpádu na Ukrajinu vůbec nedivila.
Myslela jsem si, že už své moravské příbuzné už nikdy nechci vidět, ale oni půl roku na to u sebe ubytovali - na rozdíl od nás - běžence z Ukrajiny. My jsme v Praze neudělali nic, a to přesto, že jsme zrovna měli volný pokoj po dceři, která odjela studovat na Erasmus do zahraničí.
Ani vloni nás během prvního adventního víkendu témata světové scény neminula. Řešili jsme soláry na střeše a dopady rostoucích cen do rodinných rozpočtů. Fanoš s Marií nám proto přivezli zabíjačku a dvě plata domácích vajíček, abychom prý přežili v té Praze zimu.
A adventní víkend je zase tady. Zítra se Fanouš s Marií objeví a zase se utkají názory pražské kavárny a moravského sklípku. Marmě budeme hledat shodu v přístupu k válečnému teroru, který propukl mezi Izraelci a Palestinci. Kéž by přišel na řadu - jako dřív - jen spor o to, jaké zástupce do pěvecké soutěže Eurovize vysíláme...
A adventní víkend je zase tady. Zítra se Fanouš s Marií objeví a zase se utkají názory pražské kavárny a moravského sklípku. Marmě budeme hledat shodu v přístupu k válečnému teroru, který propukl mezi Izraelci a Palestinci. Kéž by přišel na řadu - jako dřív - jen spor o to, jaké zástupce do pěvecké soutěže Eurovize vysíláme...
Ale něco vám povím. Ať už budeme probírat cokoliv, vlastně se na ty naše Moraváky vždycky těším. Na jejich svérázný dialekt, na klobásy, slivovičku a na rozhovory o tom, jak ten velký svět - ať chceme nebo nechceme - začíná na našem prahu. Určitě zas nenajdeme společné řešení a budeme prožívat utrpení lidí, kteří spolu neumějí mluvit, ale mají se rádi... (povzdech)
Víte co? Až teď půjdete domů z Dobešky, zaposlouchejte se do první adventní hvězdné noci. A možná v ní uslyšíte - jako každý rok já - vibrace masívní celosvětové debaty. Všimli jste si, že dnes lidé spolu více než dříve nehovoří jen o banalitách? Začali jsme mluvit o podstatě věcí, o uspořádání světa, o právu a spravedlnosti i o tom, pro co je a není správné umírat.
Přemýšlím o všech těch lidských debatách jako o takovém ladění nástrojů symfonického orchestru a těším se, až ty nástroje se jednou vyladí a pak orchestr začne skvěle hrát. A tak mi nezbývá, než za nás za všechny popřát: Krásné ladění všem lidem dobré vůle!
