Pípni a jeď.
,,Píp,“ špitnu sotva zřetelně. Šalina se rozjede, povel funguje.
No, takto to asi manažeři z MHD nemysleli, pousměju se nad svou dětinskostí.
Na další zastávce vidím různé lidi. Malé, velké, tenké, tlusté, barevné i bez barvy, jak po nástupu do šaliny přikládají mobil k oranžové krabici se zeleně psanými pokyny a pípají jak o život, vlastně o jízdu.
Na chvíli se zamyslím. Ovšem, nyní, po nástupu do vozu, už to nejsou lidé, ale cestující.
Cestující je jedna z kategorií člověka při vstupu někam. Člověk vstoupí do ordinace, je pacient, vstoupí do školy, je student, vstoupí do obchodu, je zákazník, vstoupí do pojišťovny, je pojistník, vstoupí do hovna a ejhle, je to šťastlivec.
Vracím zpět svou pozornost k oranžové výzvě na tyči.
No, takto to asi manažeři z MHD nemysleli, pousměju se nad svou dětinskostí.
Na další zastávce vidím různé lidi. Malé, velké, tenké, tlusté, barevné i bez barvy, jak po nástupu do šaliny přikládají mobil k oranžové krabici se zeleně psanými pokyny a pípají jak o život, vlastně o jízdu.
Na chvíli se zamyslím. Ovšem, nyní, po nástupu do vozu, už to nejsou lidé, ale cestující.
Cestující je jedna z kategorií člověka při vstupu někam. Člověk vstoupí do ordinace, je pacient, vstoupí do školy, je student, vstoupí do obchodu, je zákazník, vstoupí do pojišťovny, je pojistník, vstoupí do hovna a ejhle, je to šťastlivec.
Vracím zpět svou pozornost k oranžové výzvě na tyči.
,,Pípni a jeď,“ neustále vyzývá.
Přiložím svůj mobil a nic.
,,Aha, vždyť já v mobilu kartu nemám,“ dojde mi s lehkou úlevou. Co by teda tak asi pípalo, že?
Měním strategii.
Po neúspěšném pokusu o pípnutí se pomalu přesouvám dál do vozu. Teď mimo ranní špičku to není problém. Sedím vzadu na kraji sedadla, opírám se o svůj batoh a plánuju útok. Před ním krátce vyhodnotím aktuální situaci.
Mám čtvrtletní šalinkartu, můžu být v klidu, revizor mi nemůže dát pokutu, chlácholím se před novým pokusem.
Měním strategii.
Po neúspěšném pokusu o pípnutí se pomalu přesouvám dál do vozu. Teď mimo ranní špičku to není problém. Sedím vzadu na kraji sedadla, opírám se o svůj batoh a plánuju útok. Před ním krátce vyhodnotím aktuální situaci.
Mám čtvrtletní šalinkartu, můžu být v klidu, revizor mi nemůže dát pokutu, chlácholím se před novým pokusem.
Pípnutí vyzkouším jen jednu zastávku, přece to nebudu platit dvakrát, chci jen vyzkoušet výzvu Pípni a jeď.
Tasím modrou platební kartu a jdu na steč. Zastávka Verhudova, předposlední stanice před konečnou. Přiložím a ozve se píp.
Tasím modrou platební kartu a jdu na steč. Zastávka Verhudova, předposlední stanice před konečnou. Přiložím a ozve se píp.
,,Vau! Píplo to.“
,,Konečná stanice Štefánikova čtvrť,“ ozve se melodický hlas ve voze. Karta v mé ruce je připravena pípnout odchod z vozu při výstupu ve stanici.
,,Konečná stanice Štefánikova čtvrť,“ ozve se melodický hlas ve voze. Karta v mé ruce je připravena pípnout odchod z vozu při výstupu ve stanici.
Píp, ozve se podruhé. Tělo se mi zachvěje radostným pocitem vítězství.
,,Pípni a běž,“ tiše si špitnu s úsměvem.
,,Pípni a běž,“ tiše si špitnu s úsměvem.