Otvírám tašku, abych vytáhla obálku, do které jsem před půl hodinou vyměnila v bance bahty za 3000 dolarů, což mělo pokrýt náš čtrnácti denní pobyt v Thajsku. Obálka nikde. I tak vás může přivítat Bangkok.
Naše putování začalo obchůzkou několika policejních stanic.
Ráno se z hotelu přemisťujeme rikšou na autobusové nádraží Mo Chit. Připadám si jako v době otrokářské. Není mi příjemné, že mě musí vozit člověk a namáhavě šlapat celou cestu, i když za peníze.
Autobusem přeplněným zpocenými Thajci míříme do Pak Chongu. Nikde žádný nápis stanic, vůbec netušíme, jak poznáme, že jsme na místě. Znamením má být stožár. Tentokrát štěstí bylo při nás. Přesedáme na taxi. Taxikáři jsou na celém světě stejní. Chtějí vyrýžovat na cizincích co se dá. Usmlouváme částku a míříme do resortu v národním parku Khao Yai. Malý, usměvavý muž s kudrnatými vlasy nás vítá a představuje se nám jako místní průvodce.
Hon na slony. Tak by se dalo nazvat místní safari. Sedíme na džipu a projíždíme pralesem. Průvodce má u sebe vysílačku, do které pořád mluví. Oči na stopkách, dalekohled na krku. Najednou ztichne, auto zastaví a posunky nás nabádá abychom ho tiše následovali. Vysoko v korunách stromů nám ukazuje gibbona. Vlhkost, prodírání místním porostem a obtížný hmyz není zrovna příjemné, ale následujeme ho a tiše našlapujeme. V příšeří pralesního porostu poskakují pity s křiklavě zbarvenými křídly do modra. Na větší šelmy nemáme štěstí. Vracíme se do džípu, v tom začne thajec křičet do vysílačky. Oči mu září.
„Slon, zahlídli slony, snad je stihneme, nasedat, „dává nám povel.
Vyrážíme největší rychlostí, kterou nám místní cesty dovolí. Kdykoliv dojedeme na místo, kde slony zahlídli, sloni tam už nejsou. Po hodině je vidíme. Dva majestátní obři přechází cestu a mizí do džungle. Sotva jsme stihli udělat pár fotek.
„Což takhle dát si večeři?“ nabádá nás průvodce a láká nás na typicky servírované jídlo Hot Pot.
Lépe jsme nemohli ukončit náš den. Číšník nám donesl vařič a na něm vývar a mnoho misek v nichž byly syrové kousky zeleniny, masa, ryb, krevet a podle chuti jsme si je postupně krátce vařili v hrnci. Sousta jsme namáčeli v omáčkách a zapíjeli místním pivem. Na konec jsme dostali misku, naplněnou podle přání buď nudlemi, nebo rýži a zalili to vývarem z hrnce. Na závěr jako dezert jsme pojídali místní ovoce. Šťáva nám kapala po bradě při každém skusu.
Za tmy se vracíme do hotelu a nemůžeme se dočkat zítřka.
V přírodní rezervaci je na co se koukat. Stoupáme po mokrém, mazlavém povrchu. Úzké cesty v džungli nás dovedou k vodopádům. Skočíme do vody. Průzračná, křišťálová voda nám zpříjemní vnímat přírodu kolem.
Odpoledne se přemisťujeme k jeskyni a čekáme až vyletí první netopýři lovit potravu. Vyletí první desítka a za nimi tisíce dalších. Tvoří na obloze černé vlny, které se stáčí a zase pokračují a vytváří černé malby na modrém podkladu.
Po zpáteční cestě se zastavujeme v termálním jezírku, kde se koupou místní. Děti se snaží navázat kontakt. Smějí se, šplíchají vodu a pokřikují.
Národní park musíme opustit. Je to teprve začátek cesty po Thajsku. Čeká nás mnoha kilometrové putování krásami thajské přírody.
Zítra se vracíme do Bangkoku. Trpkost z okradení opadla.
