Jsme ve Venezuele, v Higuerote, jejím rodném městě už tři týdny. Veškerý čas trávíme s její rodinou a jejími nejlepšími přáteli José Miguelem a Randophem. Je jim oběma přes čtyřicet, jsou momentálně single a vysoká hubená Evropanka je pro ně lákává exotika.
Exotka Jana, Diana, Džana, Chana, Hana nebo Amor, jak mi tu obvykle říkají, je ale velmi stydlivá a takhle od stolu nedokáže ukázat.
Jdeme na večeři do stánku s rychlým občerstvením. Drinky máme svoje, to ale nikomu nevadí. Dám si Perro Caliente, což je místní Hot Dog. Tomu našemu je ale na hony vzdálený. Porce je to dvojnásobná, než co podle mě může normální člověk sníst. V housce, která má rozměr bagety je kromě klobásy taky sýr, nějaké další omáčky a možná i trochu zeleniny. Ta tu ale nikoho moc nezajímá. Alejandra si dá Pepito. Jediný rozdíl je v tom, že v něm není klobása, ale maso a šunka.
Randolph nám vypráví o největší rybě, co chytil. Měla 150 kg. Loví harpunou v hloubce 6 m. Má nějaké místo u vraku lodi. Vydrží pod vodou 2 minuty. Dřív to prý bylo víc. Když střelil tuto rybu, tak ho nějakou dobu smejčila ve vodě, pak se mu podařilo vyplavat, aby se nadechl, a pak ji postupně vytáhl. Stařec a moře. Asi někde tady jsem se rozhodla, že tuto zkušenost chci mít. Úplně cítím, jak se mi před očima mění v někoho velmi atraktivního. Obyčejnej rybář, co chytá na prut ryby ála kapr, je nuda. Tento týpek se potápí do hloubky a chytá na harpunu. Dokáže ulovit rybu holýma rukama. „Čeho se bojíš?“ ptám se ho. To, co dělá, mi přijde tak nebezpečné a strašidelné, že si neumím představit, že ho něco dokáže vyděsit. Nejsem si úplně jistá, jestli pochopil, na co se ho ptám, protože dál vyprávěl jen příhody spojené s rybolovem. Ale zas jestli nic jiného nedělá, tak proč ne. Jednou ho něco chytlo za nohy a táhlo dolů. Do teď neví, co to bylo. Lekl se ale tolik, že pustil vybavení a vylezl zpět na loď. To vybavení ale pro něj znamená živobytí, takže tam musel skočit znovu. To je přesně to, o čem mluvím. Prostě chlap, co má koule. Druhý příběh se stal, když ještě žil jeho otec. Němec, který se sem přistěhoval a stal se slavným rybářem. Jeho fotka s obří rybou visí ve všech restauracích v městě. Byly spolu lovit ryby a Randolph trefil kajamana. Lekl se a vylezl zpět na loď. Jeho otec mu ale řekl, že takhle ne, že když ho střelil, tak ho musí vytáhnout. Tak tam vlezl a vytáhl ho ven. Dovezli ho do přístavu, ale do rána jim někdo ukradl. V tu dobu ještě nebyly smart phony, takže nemá ani fotku. Třetí příběh se stal, když měl nějakou holku. Byl to doba nedostatku, takže lovil všechno. Ulovil želvu, ale ukázalo se, že měla vajíčka. Ta holka se s ním kvůli tomu rozešla, ale pro mě se právě stal týpkem, co se prostě postará. Je rozhodnuto. El pescador. No tiene midedo. Nemá strach. Tiene fuerza. Má sílu. Stařec a moře. Hemingway. Vybrala jsem si.
Odcházíme. José Miguel mě chytne za ruku, nebráním se, protože by to bylo hrubé, ale zároveň se otočím a chytnu kolem krku Randolpha. Ten mě chytí mě kolem pasu. Cítím jeho ruku až na břiše. Dostanu super nápad napít se z mé sklenice. Držím jí v levé ruce, kterou mám položenou kolem jeho krku. Tím, že se napiju jeho hlavu přitisknu blíž ke své. Výborně, chytí se a dá mi pusu na tvář. Už jsme na bytě. Usadíme se všichni na balkon a sledujeme měsíc. Dávám si pozor, abych seděla vedle něj a nějakým způsobem se ho dotýkala. Nevím, jestli to funguje nebo ne, ale je to příjemný. Odejde. Když se vrací, mám z nějakého důvodu ruce nahoře. Dotkne se mého podpaží. Vypadá to, že začíná chápat.
Alejandra už mi natvrdo řekne, že si můžu jednoho z nich vybrat, že teď už je fakt nejvyšší čas. Tohle mě ale rozčiluje. Nemám na to, abych takhle narovinu přede všemi ukázala na jednoho. A co ten druhej? Bude naštvanej? Nevím, jestli oni nad tím takto přemýšlí. José se celou dobu hodně aktivně snažil a byl vtipnej a bavil mě a donesl mi hned první den víno. Je mi líto, v podstatě, že mu dávám košem, ale prostě to tak je. José to ještě párkrát zkusí a pak odjede. Zítra musíme všichni pracovat. My vezeme Randolpha do přístavu, kde bude pokračovat v párty. Opět tam proběhne něco o tom, že můžu jít s ním, ale to už jsem vlastně vnitřně vzteklá, že jsem vlastně stydlivá a ten krok neudělám. V tuto chvíli už jsem ale smířená, že na to prostě nemám koule.
Jdeme na večeři do stánku s rychlým občerstvením. Drinky máme svoje, to ale nikomu nevadí. Dám si Perro Caliente, což je místní Hot Dog. Tomu našemu je ale na hony vzdálený. Porce je to dvojnásobná, než co podle mě může normální člověk sníst. V housce, která má rozměr bagety je kromě klobásy taky sýr, nějaké další omáčky a možná i trochu zeleniny. Ta tu ale nikoho moc nezajímá. Alejandra si dá Pepito. Jediný rozdíl je v tom, že v něm není klobása, ale maso a šunka.
Randolph nám vypráví o největší rybě, co chytil. Měla 150 kg. Loví harpunou v hloubce 6 m. Má nějaké místo u vraku lodi. Vydrží pod vodou 2 minuty. Dřív to prý bylo víc. Když střelil tuto rybu, tak ho nějakou dobu smejčila ve vodě, pak se mu podařilo vyplavat, aby se nadechl, a pak ji postupně vytáhl. Stařec a moře. Asi někde tady jsem se rozhodla, že tuto zkušenost chci mít. Úplně cítím, jak se mi před očima mění v někoho velmi atraktivního. Obyčejnej rybář, co chytá na prut ryby ála kapr, je nuda. Tento týpek se potápí do hloubky a chytá na harpunu. Dokáže ulovit rybu holýma rukama. „Čeho se bojíš?“ ptám se ho. To, co dělá, mi přijde tak nebezpečné a strašidelné, že si neumím představit, že ho něco dokáže vyděsit. Nejsem si úplně jistá, jestli pochopil, na co se ho ptám, protože dál vyprávěl jen příhody spojené s rybolovem. Ale zas jestli nic jiného nedělá, tak proč ne. Jednou ho něco chytlo za nohy a táhlo dolů. Do teď neví, co to bylo. Lekl se ale tolik, že pustil vybavení a vylezl zpět na loď. To vybavení ale pro něj znamená živobytí, takže tam musel skočit znovu. To je přesně to, o čem mluvím. Prostě chlap, co má koule. Druhý příběh se stal, když ještě žil jeho otec. Němec, který se sem přistěhoval a stal se slavným rybářem. Jeho fotka s obří rybou visí ve všech restauracích v městě. Byly spolu lovit ryby a Randolph trefil kajamana. Lekl se a vylezl zpět na loď. Jeho otec mu ale řekl, že takhle ne, že když ho střelil, tak ho musí vytáhnout. Tak tam vlezl a vytáhl ho ven. Dovezli ho do přístavu, ale do rána jim někdo ukradl. V tu dobu ještě nebyly smart phony, takže nemá ani fotku. Třetí příběh se stal, když měl nějakou holku. Byl to doba nedostatku, takže lovil všechno. Ulovil želvu, ale ukázalo se, že měla vajíčka. Ta holka se s ním kvůli tomu rozešla, ale pro mě se právě stal týpkem, co se prostě postará. Je rozhodnuto. El pescador. No tiene midedo. Nemá strach. Tiene fuerza. Má sílu. Stařec a moře. Hemingway. Vybrala jsem si.
Odcházíme. José Miguel mě chytne za ruku, nebráním se, protože by to bylo hrubé, ale zároveň se otočím a chytnu kolem krku Randolpha. Ten mě chytí mě kolem pasu. Cítím jeho ruku až na břiše. Dostanu super nápad napít se z mé sklenice. Držím jí v levé ruce, kterou mám položenou kolem jeho krku. Tím, že se napiju jeho hlavu přitisknu blíž ke své. Výborně, chytí se a dá mi pusu na tvář. Už jsme na bytě. Usadíme se všichni na balkon a sledujeme měsíc. Dávám si pozor, abych seděla vedle něj a nějakým způsobem se ho dotýkala. Nevím, jestli to funguje nebo ne, ale je to příjemný. Odejde. Když se vrací, mám z nějakého důvodu ruce nahoře. Dotkne se mého podpaží. Vypadá to, že začíná chápat.
Alejandra už mi natvrdo řekne, že si můžu jednoho z nich vybrat, že teď už je fakt nejvyšší čas. Tohle mě ale rozčiluje. Nemám na to, abych takhle narovinu přede všemi ukázala na jednoho. A co ten druhej? Bude naštvanej? Nevím, jestli oni nad tím takto přemýšlí. José se celou dobu hodně aktivně snažil a byl vtipnej a bavil mě a donesl mi hned první den víno. Je mi líto, v podstatě, že mu dávám košem, ale prostě to tak je. José to ještě párkrát zkusí a pak odjede. Zítra musíme všichni pracovat. My vezeme Randolpha do přístavu, kde bude pokračovat v párty. Opět tam proběhne něco o tom, že můžu jít s ním, ale to už jsem vlastně vnitřně vzteklá, že jsem vlastně stydlivá a ten krok neudělám. V tuto chvíli už jsem ale smířená, že na to prostě nemám koule.
