Při příjezdu dcery jsem si v jejích světlých vlasech všimla pohybu malého hmyzu. Nemýlila jsem se, byly to vši. Br! Začali jsme ihned s aplikací prostředku na jejich hubení, mytí vlasů a následné vyčesávání speciálním hřebenem. Sláva! Prvotní krizi jsme zvládli a pustili se do vybalování věcí.
Když jsem však otevřela cestovní kufr a vytáhla z něj několik kousků oblečení, všimla jsem si, že z něj vyběhlo několik nezvaných hostů, tmavých placatých brouků. Doufala jsem, že se mi je dobře mířenou botou podařilo zlikvidovat. Moje pocity však byly smíšené. Co to proboha bylo?
Večer na gauči v přítmí, které osvětlovala jen televizní obrazovka, se k mému zděšení objevil placatý brouk na dece, ve které jsem měla zabalené nohy. S odporem jsem ho ze sebe shodila a zasáhla papučí. V tu chvíli jsem si vzpomněla na zprávy od mé dcery o štípancích a pojala podezření, že se jedná o štěnici. Potvrzení jsem hledala na Googlu. Zkoumala jsem rozpláclé tělo brouka. Nebylo z něj však možné nic vyčíst. Porovnávala ho s fotografiemi štěnice a nabyla přesvědčení, že se z kufru z Itálie rozběhly po našem bytě právě ony. Do rána jsem raději nechala v obývacím pokoji rozsvíceno, protože jsem se dočetla, že štěnice napadá hostitele výhradně potmě a v noci.
Vyčerpaná po probdělé noci jsem se brzy ráno telefonicky spojila se zástupci specializované firmy na hubení štěnic, kterým jsem vylíčila dění několika málo uplynulých hodin a dohodla se s nimi na rychlém zásahu. Když přijelo neoznačené auto, velmi se mi ulevilo. Přece jen, vítat pány s vyobrazenou štěnicí na autě ve vašem bytě, není příjemný pocit ani dobrý vzkaz sousedům. Odborníci celý byt prohlédli, žádné štěnice ani stopy po nich ale nenašli. Pro jistotu však ve všech místnostech provedli dezinsekci speciálním přípravkem.
Ještě půl roku po odborném zásahu jsme v bytě neměli žádnou mouchu, komára ani pavouka. My jsme naštěstí přežili. Dodnes nevím, co k nám v kufru z Itálie vlastně přicestovalo.
