Palcem postrčil oharek doutnající větve do ohně. Tak snad se už bude moci pustit do dlouho očekávaného úlovku. Bože odpusť mi, připravil jsem o život tohoto zajíce, nasytil by i dva statné rytíře, nejen jednoho scvrklého mnicha.
Měl bych pozvat Oldřicha, odpoledne procházel kolem svým kulhavým krokem opírajíc se o sukovitou hůl. Bože odpusť mi, já ho nepozval, já nehodný. Kolik mám odříkat zdrávasů, abych svou lakotu vykoupil? A to už František urval kus stehna od trupu a žvýkal voňavou pečínku.
Bože odpusť mi mou nenažranost, ale je to tak chutné... cpal se až se mu chtělo zvracet, opravdu již dlouho nejedl nic jiného než hrstičku drobného ovoce, denně. Ale což, nějak to dopadne, má se boží dárek zkazit, ať se kůže natáhne.
„Mám také hlad,, dej mi kousek" zaslechl Oldřicha
„Nasbírej si maliny, jsou zdravé, také jsem je jedl" odvětil František
Poučení
„Sytý hladovému nevěří" pokýval nesouhlasně hlavou Bůh
