Také vrána trpěla. Ta ale nečekala, až ji horko umoří a vydala se z lesa k lidem, hledat vodu.
U stavení na kraji vesnice opravdu stál opuštěný džbán. Vrána se k němu snesla - na dně džbánu se leskla trocha vody. Žíznivě zabořila zobák do hrdla džbánu, ale hrdlo bylo příliš vysoké a úzké - na vodu nedosáhla.
‚Snaž se! Na to přijdeš!‘ věřila si. A pak ji opravdu něco napadlo! Začala sbírat klacíky stromu, který rostl nedaleko a házela je do džbánu.
Pilně pracovala, až větvičkami tisu téměř naplnila nádobu a voda vystoupala nahoru. Vrána se napila a její síly se postupně vracely. Ne nadlouho.
Jed tisu začal působit, vrána zaklepala pařáty a bylo po ní.
Poučení: Když chybí odbornost, nadšení a selský rozum často nestačí.
