Podobné otázky vyvstávaly na mysli místních štamgastů každý den a jak čas plynul, jejich vzájemný vztah chřadl a měnil se v oboustranné pohrdání.
Křiklouni, tak jim říkal, křiklouni byli na nádru každý den a jejich nárok na výsostné postavení v hierarchii hospody byl alespoň z hlediska útraty zcela oprávněný. To oni táhly kasu a bez nich by to mohl klidně zavřít. Filipovi zase hospoda patří, takže i on má silnou pozici.
Ten večer, tuším, že páteční večer, byl na nádru mejdan jako vždycky.
Teráska plná křiklounů, pivo lahodné a smích z hospody byl slyšet pomalu až na náměstí. Filip uměl dělat pivo tak jako nikdo před ním a to křiklouny bavilo a štvalo zároveň. Neradi mu dávali najevo jakoukoliv formu uznání, na druhou stranu umět čepovat pivo patří k základním dovednostem výčepního, stejně jako například umět dát v televizi fotbal když hraje Sparta a v čepování byl Filip prostě klasa.
Zničehonic do hospody přišla Aneta s Jardou. Jarda, křikloun bajker, kterej s oblibou vzpomínal časy, který profetoval a Aneta, ségra Radima, Filipovo nejlepšího kámoše.
„Ty vole, oni spolu asi fakt něco mají," problesklo Filipovi hlavou hned jak je viděl vcházet. Sedli si ke křiklounům a Filip od té doby kdykoliv měl pauzu na cigárko, stál co nejblíž Anety, protože ho to k ní tolik táhlo, že nemohl jinak. Viděl to i slepý, že se Filip v její přítomnosti chová jinak, víc kultivovaně, víc pracovitě. V jeden okamžik se na něj Aneta podívala a tiše mu řekla ať už si konečně vedle ní sedne.
To bylo poprvé, kdy Filip poslechl dívku, poprvé kdy si uvědomil, že chce někoho poslouchat. No a to byl také večer, kdy to všechno začalo.
