Její maminka zbožňuje svého prvorozeného syna. Evičky si všímá méně a po hádce s bratrem dostane na zadek Evička, maminka se nezdržujte tím, aby zjistila, kdo má pravdu. A tak se Evička stáhne do sebe a konfliktu s bráchou se vyhýbá. A taky se naučí mu předcházet.
Evička ví, že jednou bude lékařka. Chiruržka. Už jako malá párá své plyšové medvědy a zase jim ty ruce, nohy, či taky hlavu přišivá zpět. Maminka ji přihlásí v jejích 12 letech do měštanky, s tím, že dcera půjde na švadlenu, ale Evička ví, že aby mohla na medicínu, musí vystudovat gympl, a tak nastoupí na místní gymnázium, s tím, že maminka to přijde potvrdit později, v chaotickém poválečném roce 1946 to nikdo neřeší. Až kolem Vánoc se její rodiče dozví, že Evička studuje gymnázium, podepíší příslušné papíry a vezmou na vědomí, že dcera chce studovat medicínu.
Eva na medicínu nenastoupí. Otec nešťastnou náhodou oslepne a musí do invalidního důchodu. Rodiče se bojí, že by dceru na studiích neuživili.
Eva nastoupí do práce. Oči jí ztvrdnou a ztratí snivý výraz. Ztratila smysl života a musí hledat důvod, proč má ráno vůbec vstávat.
