Muž a pes - napsala Jitka Sova

Stoupají po schodech na zápraží mého domu. Mladý muž a bílý pes. Se zájmem si je prohlížím. Muž má opálenou hladce vyholenou tvář a veselé modré oči. Bílý labrador má vyplazený jazyk a tlamu roztaženou od ucha k uchu.
Jsem Pavel, Váš nový soused, představuje se mladý muž a tohle je Ťapin, ukazuje na psa. Přišli jsme se seznámit. Směje se na mě, má krásné bílé zuby. Vytřeštím na něj oči. Rozbrečím se. Můj manžel mě opustil pro jinou. Před půl rokem. Od té chvíle chlastám první ligu. Nechci tady být a nevím, jak umřít. Nedokážu ani skočit z mostu, ani pod vlak... A spolykané prášky hned vybleju.
Pojďte se projít, navrhuje říká Pavel. Jdu za /ním, vstupujeme do lesa za mým domem, jdeme mezi stromy, našlapujeme tiše do mechu, listí stromů šustí ve větru. Nadechuji omamný vzduch lesa. Pozoruji paprsky slunce, jak bloudí mezi větvemi. Dívám se, jak bílý pes šťastně pobíhá kolem nás. Uchichtnu se. Najednou nepotřebuji pít, mám chuť zase žít.

Pavel se na mě zadívá. Jestli chceš, tak Ťapina Ti tady nechám a vrátím se, až ho nebudeš potřebovat. S vděcností nabídku přijímám, Ťapinovy černé oči mě pozorují, tlamu roztaženou do širokého psího úsměvu.
Díky Ťapinovi si příští dny udělám pevný režim. Dopoledne i odpoledne chození po lese, pravidelné jídlo, hodně spánku.
Po měsíci mě opět přijde navštívit soused Pavel, bere si Ťapina a odchází s ním směrem k lesu.
Od té doby jsem je už nikdy neviděla.

Zadání:

Napiš příběh, který skončí slovy: A od té doby už ho (je, jí) nikdo neviděl.