Na pivu s Kájou - napsal Marek Bucko

„Tak pojď dál, ty kluku ušatá královská. Já už jsem si dal veselý kalíšek, tak doufám, že se neurazíš. Těch formalit musíš mít za celej život plnou prdel, tak se pojď trochu vodvázat! To víš, já jsem obyčejnej traktorista a krále na večeři u nás v hospodě nemám každej den.“

„Tak s dovolením, ty uši si vyprošuji. Už chlapci na škole v Hampsiru si mě kvůli nim dobírali. Nejednou mi vykoupali hlavu v bidetu, ba i v toaletě, držíc mě přitom za nohy. Inu mladost, radost… Fucking bastards, totiž... chci říci, že si vážím tvého pozvání. Ne všichni se ke mně chovali jako k budoucímu králi. Pradědeček měl svého popravčího, já už mám jen právníky,“ zasní se smutně.
„No, kamaráde já mám pocit, že vůbec nebylo jistý, jestli tím králem budeš. Matinka byla zdravá jak řípa a …“
„Tu řípu ve spojení s královnou... to bychom snad nemuseli! Ovšem když se tedy už takto bavíme,“ Karel si notně přihne z půllitru třetího plzeňského, „tak jsem myslel…“
„Já vím,“ přeruším ho, „že ta baba snad nezdechne!“
„Ale tak to… Tedy… Hmmm. Ale jo!“ oddechne si Karel, že to neřekl on.
„Pánové! Tady máte ty utopence a nakládaný syrečky,“ zahlaholí hospodský.
Karel vezme utopence: „Á, párky - Bangers and Mash! Ale proč studené? Proč kyselé. A kde je bramborová kaše? Co ten sýr?“ 

Karel přivoní a málem ho to shodí ze židle.
„Loštice!“ oznamuju pyšně.
„To je ve Francii?“ ptá se Karel.
„Ne, u Olomouce,“ objasním.
„Silné klima. Hory?“
„Kdepak, až k Mohelnici rovina.“
Karel uznale nakloní hlavu. Jedeme čtvrté kolo a Karel poroučí panáky. Samozřejmě dvakrát skotskou.
„Hele Kájo. Co ta tvoje první. Takovej kus. A tys jí podváděl se starou bábou.“

„Tak podívej,“ nadechne se Karel, „řeknu to tak, abys tomu rozuměl: Což o to, hezká byla, ale taky blbá. Měla hovno co na práci a řešila píčoviny. Co by za to jiná dala, být na jejím místě.“
„Podívej. Jsme chlapi, ale tys jí s tou Kamilou musel ukrutně srát. Měl si doma mladou hezkou a běhal jsi za takovou bábou. I když tady u nás se říká, že na starým kole se nejlíp naučíš jezdit. Tak proto?“
„Mládí a krása sama o sobě nemrdá…“ pronese kupodivu smutně. „A hlavně neporozumí. Víš jak moc jsem celej život strašně sám?!!! Navíc Kamilla mi…“ 

Zbytek mi pošeptá.
„Ale kurva, králi! Jo, orálek! Tak proč sis neřekl Dianě?“
„Když ona těmi ústy líbala naše děti…“
„Tak takhle jsem o tom ještě nepřemýšlel.“ Připustím a jsem rád, že moje manželka už naše odrostlé děti – zaplať pánbůh- nelíbe…
„Škoda jí, matka byla dobrá. Kdyby nepoznala toho arabskýho hokynáře… Za starých časů byli chudý opravdu chudý. Museli se otáčet, aby měli co žrát. A ne, jako v době časů minulých teprve nedávno- kdy skupovali barevný noviny jen kvůli fotkám Diany v plavkách, bez nich, na lodi, v autě- lůza! Uštvali jí jak laň.“ Do očí se mu náhle nahrnou slzy.
„To ty syrečky?“
„Mlčky zakroutí hlavou.“
„Karle, ty jí máš pořád ještě rád!“
„Byla to matka mých kluků,“ pronese hodně opravdově.
„Tohle se nemělo stát, ale jinak? Co vy panovníci, bohem vyvolení, bohatí- co vy máte za starosti!“
Karel se na mě podívá a suše pronese: „Pojď, tady na ten stůl vyndáme všechny své starosti, žaly, svinstva i bohatství. A uvidíš, že ani jeden nebudeme chtít měnit…“
Zůstávám koukat jak opařený. Vožralej král, pořád král.
„Tak pod to se ti Karliku podepíšu! Ale bude půlnoc, pojď, už musíme domů.“
„Pane vrchní!!! Platím!!! Ne Kájo, to bys mě urazil. Tak dobrá, příště u vás a na tebe!“

Zadání:
Pozvi na večeři celebritu, románovou postavu a povídej si s ní, o čem chceš. Ptej se, co tě zajímá.