Paní Lásková bydlela léta sama jen s kočkou Lízou, která úplně nesnášela psy, na Novém Světě. Milovala odpolední procházky v tomto malebném koutě Prahy, kde žila celý život. Jednoho dne v létě zjistila, že má společnost. Dlouhosrstého jezevčíka. Změnila směr, zašla rychle za roh. Jezevčíka evidentně bavilo hrát si na honěnou. Když se ohlédla, vypadalo to, že se tak trochu usmívá. Všimla si, že nemá známku, ale že má hlad. Měla u sebe jen tatranku, tak se rozdělila. Svoji porci zhltnul jako malinu. A tak to šlo až do vánoc. Vždycky někde po cestě se objevil a šel kus cesty s ní, povídali si a vždycky dostal nějakou mňamku. Začala mu říkat Šerloku, protože ji vždy neomylně vypátral. Stali se nerozlučnou dvojkou jako Šerlok a Dr. Watson.
Po Vánocích doma spadla a nemohla vstát. Mobil daleko.
Najednou slyší štěkot, hned ta dveřmi. Štěkot přivolal souseda, který ho chtěl odehnat, ale Šerlok se nedal. Soused ji spatřil oknem, jak leží na zemi a zavolal sanitku. Noha byla zlomená. Po měsíci se vrátila domů a vyhlížela Šerloka. Ptala se sousedů. Bezvýsledně.
A pak už ho nikdy nikdo neviděl.
Zadání:
Napiš příběh, který skončí slovy: ... od té doby už ho (je, jí) nikdo neviděl.
