Příklad: pojď, budu tě houpat, chceš? Jo, a tak jsem vypadla z kohoutů. Ale chtěla jsem to prý sama.
Sestra byla vždy dávána za vzor, a tak jsem taky chtěla být za něco hodně pochválena a poprvé v životě jsem úmyslně zalhala. Přisvojila jsem si básničku, kterou jsme se učili ve škole. Dodnes ji umím. Ta se tak líbila, ale prasklo to, a tak místo kousku slávy na slunci, to byl nepředstavitelný postih. Dodnes mě bolí kolena i zadek, když si na to vzpomenu. Na základce jsme se prospěchem zas tak moc nelišily, ale na střední už ano. Já fakt zlobila, škola mě nebavila (školu jsem si nevybrala, udělali to rodiče), a tak proto i ten neúspěch. Zatím co, sestra odmaturovala s vyznamenáním, já dělala hned v prvém ročníku reparát. Brzy jsem se vdala a naše cesty se trochu rozešly, i když ona byla stále ta hodná a pilná a já černá ovce rodiny. Chci věřit tomu, že nás rodiče milovali stejně, ale já o tom přesvědčená stále nejsem. Asi jsem sestře záviděla, i když s odstupem času nevím vlastně co. Mám se dobře, manžel mě má asi rád, děti jsou v pořádku, i když stále po něčem toužím. Prostě nejsem spokojená a nevím proč. Stále něco hledám. Mnohdy toužím zabalit se někam a jen spát anebo raději nebýt. Užila jsem si docela pestrý život, mé zážitky by stačily na mnoho životů jiných a přeci jen mi něco chybí. Sestře dávno nic nezávidím žije sice v Německu, ale já jsem ráda doma v Čechách.
Zadání:
Vymyslete si svou literární postavu a povězte nám o ní vše, co je zajímavé.
