Kouknu na hodinky. Ukazují za 5 minut šest. Očima přelétnu prostřený stůl u otevřeného okna. Muškáty za okny krásně kvetou, levandule příjemně voní, damaškový ubrus po babičce řádně vyžehlen. Prostřeno. Letní vzduch po dešti vnáší do pokoje svěžest a podtrhuje moje rozechvění.
Zvonek.
Je přesná, pomyslím si a otvírám dveře. Stojí tam usměvavá v džínách, v bílé košili, se sakem ležérně přes ruku. Předává mi nádherný pestrobarevný pugét tulipánů.
Tedy, říkám si, ona si zjistila, že mám ráda tulipány a střapatý.
Zvu ji dál.
„Máš moc pěkný byt, vkusný a elegantní. Mám ráda kombinaci starého a moderního.“
Bouchneme vyhlazené šampaňské. Ťukneme si.
„Na zdraví.“
„Vyprávěj mi o sobě, o svém životě, práci. Chci slyšet o běžném životě a jeho strastech a radostech. Jsem v šoku. Hlavou mi běží seznam mých pečlivě vybraných otázek:
Jak to bylo s Charlesem a Camillou, jestli by si vzala Dodiho, a taky jestli byla těhotná.
Tohle všechno mizí v dáli rychlostí Formule 1. Asi 20 minut vyprávím.
Zaujatě poslouchá, občas se na něco zeptá. Někdy ji i rozesměju. Doleju sklenky a říkám:
„A teď se budu ptát já Lady Di.“
Najednou ke mně doléhá jekot a pláč a stále se přibližuje.
„Mami, mami, mě štípla sova.“
A už mám v náručí naši pětiletou Matyldu.
„To nebyla sova,“ říkám, „ale vosa. Ukaž. Dobře, tak ji zabij lopatou, strašně to štíplo.“
Zadání:
Pozvi na večeři celebritu, románovou postavu a povídej si s ní, o čem chceš. Ptej se, co tě zajímá.
Pozvi na večeři celebritu, románovou postavu a povídej si s ní, o čem chceš. Ptej se, co tě zajímá.