Vyřízení účtů – napsala Irena Taterová

Zadání: Vyřiďte si v příběhu účty s někým, kdo vám byl protivný, něco vám udělal.

😃 (Vyřízení účtů se sestrou z ORL, která mi řekla: „Ve vašem věku byste měla chodit na audio každý rok!“ Navazuje na povídku Jsem zvláštní? )

„Na shledanou, pane doktore!“ volá sestřička Jarmila. „Už ho mám plný zuby,“ říká si v duchu. Nesnáší, jak je milý, hlavně k pacientkám. Dneska ta ženská s pitomým špuntem v uchu.

„Nebojte se, nebude to bolet. Máte takový něžný úzký zvukovod, jako dítě,“ špital.
„Pane Bože, nemažte se s ní!“ chtěla zakřičet.
Ona jí to nandala hned, když přišla. Ještě teď se musí smát. Naschvál jí řekla: „Ve vašem věku byste měla chodit na audio každý rok!“ Jak se ta ženská tvářila. Jarmile bylo jedno, že je stejný ročník narození.
Vyjde z polikliniky, už je tma. Ještě musí něco nakoupit. Chvíli přemýšlí, jestli pojede tramvají, ale pak se rozhodne, že půjde pěšky. Alespoň se trochu projde. Prochází úzkou uličkou.
„Au! Co to je, do prdele!?“ křičí Jarmila. Spadla do nějakého výkopu plného bahna a nemůže se dostat ven. „Pomoc!“ 

Nikde nikdo. Hrabe se ven z té díry, na noze jen jednu botu, celá zapatlaná od hlíny. Už je venku. Chce se jí brečet, celá se třese. Najednou se před ní objeví dva mladíci. V první chvíli si Jarmila myslí, že jí chtějí pomoct, ale to se plete. Jeden ji pevně sevře.
„Pomoc!“ začne hystericky řvát. „Napadení! Chtějí mě znásilnit!“
„Co to meleš, bábo. Tebe bych se ani nedotkl! Jsi narozená určitě ještě za totality a ještě špinavá jako prase!“
„Jo, naval kabelku!“ zavelí druhý.
Jarmila stojí schlíple na chodníku a dívá se, jak kluci mizí za rohem.
Neví, jestli je horší ukradená kabelka, nebo to, že jí řekli bábo.
Klopýtá prázdnou ulicí a myslí na tu paní s tím úzkým zvukovodem. Zní jí v uších její vlastní slova:
„Paní, ve vašem věku…“