Cestování za padesát letHana Hermanová
„A už tam budem? Už tam, dědo, budem?“
„A už tam budem? Už tam, dědo, budem?“
Vzpomenu si, jak jsem jako malej kluk lezl se svýma prarodičema na Lomnický štít a za každou zatáčkou jsem se ptal úplně stejně: „Už tam budem? Už tam, dědo, budem?“
Ale tenkrát nahoře čekala vyhřátá horská hospoda a talíř s kouřícíma haluškama se zelím.
Vracím se do přítomnosti.
„Na nic nešahej, na nic nešahej!“ napomínám vnuka. Jsme na výletě v Praze. Ale jak mám, sakra, poznat, kde přesně je Vyšehrad? Rotunda ani hřbitov velkých Čechů už tu není. Celá země je teď hřbitov Čechů, velkých i těch docela malých. Má to mít pozitivní energii, už staří Keltové si tu vytvořili obětiště. Ale teď není pozitivního nic. Vypravím o Šemíkovi a nedaří se mi popsat, jak vypadal kůň. Vyprávím o Karlově mostě a o sochách.
„Co je to socha, dědo?“
Uplácám mu z hlíny panďuláka. Když dloubu klacíkem oči, trochu se mi sveze na stranu ochranná rukavice a kousek hlíny vklouzne do dlaně. Je teplá a mazlavá. Voní jako opravdová hlína.
Je radioaktivní.
Zadání: Zkuste se zamyslet, jak bude vypadat cestování v roce 2050.
Raketou po smrti Bohuna Kopřivová
Tak kam letos poletíme? Vybereme si něco vzdálenějšího nebo bližšího?
No, já myslím, že otestujeme tu novou raketu, co sestrojil náš vnuk Viky. Je to jedno, zda to bude do jiné galaxie nebo jen na Mars. Prý je moc bezpečná a pohodlná. Víš, jak se o ní tak pěkně psalo?! Je to jedno, kam právě poletí. Času máme dost, vždyť jsme už po smrti.
To máš pravdu, a ještě mu uděláme radost.
Tak kam letos poletíme? Vybereme si něco vzdálenějšího nebo bližšího?
No, já myslím, že otestujeme tu novou raketu, co sestrojil náš vnuk Viky. Je to jedno, zda to bude do jiné galaxie nebo jen na Mars. Prý je moc bezpečná a pohodlná. Víš, jak se o ní tak pěkně psalo?! Je to jedno, kam právě poletí. Času máme dost, vždyť jsme už po smrti.
To máš pravdu, a ještě mu uděláme radost.
