„Ahoj, už tě vyhlížím, jedl jsi?“
„Ano, jedl.“
„Dobře, a kolik si dáš knedlíků?“
„Babi, já jsem říkal, že jsem jedl.“
„No tak ti nandám jen 2, to je jako nic.“
„Dobře teda. Děkuji moc. Babi, to jsou ale 4 knedlíky.“
„Ty jsou jen malinké, to sníš.“
„Děkuji moc, bylo to moc dobré.“
„No vidíš, že jsi to snědl! Jsem ti říkala, že je to malá porce. Dáš si ještě zmrzlinu?“
„Ne, jsem už fakt plný.“
„Ale já už jsem jí dala do poháru, to se jinak rozteče.“
„Dobře, tak trochu si dám.“
„A Honzíku, nachystala jsem ti ještě svačinu, když bys měl po tom fotbale hlad.“
„Ale babi, vždyť víš, že doma mamka chystá večeři.“
„Neodmlouvej, Honzíku, to máš jen jako svačinu.“
„Tak děkuji babi a už musím utíkat na ten fotbal, tak se stavím zase za týden. Hlavně nic nechystej, přece víš, že chodím na oběd ve škole.“
„Já vím, ale podívej se, jak jsi hubený.“
„No jo babi, tak ahoj.“
„Pozdravuj doma a zapni si tu bundu.“
„Babi, venku je teplo a svítí sluníčko.“
„Honzíčku, neodmlouvej, ať ti neprochladnou ledviny.“
„Dobře, babi, tak ahoj.“
„Ahoj, Honzíčku, ahoj.“
