Kavárna babiččina mládí - napsala Marie Šimuničová

Tak to je ta slavná kavárna, o které mi babička vždycky vyprávěla? Všude spousta lidí, číšníci nastrojení jak na svatbu a ta hudba, no to je snad rok 1970? Jen ten výhled na Národní divadlo a Pražský hrad ten je krásny, ale kolem je tolik aut a tramvají, že si to nedokážu ani v klidu užít. Jo to, když jsem jel kolem na lodičce po Vltavě s Janou to byla úplně jiná atmosféra, taková romantická, nechápu, jak může babička tvrdit, že tu s dědou strávila nejhezčí chvíle.
Navíc celý prostor kavárny se mi zdá zbytečně veliký a je tu tak divně šero, to tu ještě neobjevili LED osvětlení? 

Jo, to kavárna u naší školy, to je úplně jiné „kafe“, je malá, útulná a můžu si v ní v klidu dát svůj Chai Latté otevřít notebook a učit se, to by se tady asi neslušelo. K tomuto místu se asi vážně hodí spíš noviny a těch speciálních dřevěných nástavcích na čtení, které by mě asi dováděli k šílenství.
No, co se dá dělat dneska jsme tu kvůli babičce, Chai Latté tu asi mít nebudou, ale třeba přemluvím tátu a budu moct konečně zkusit ochutnat tu Irskou kávu.