„Centrálo! Vstává a má boty! Co se dělo?! Voláme paměť! Voláme paměť!“
„Paměť je bohužel vyresetovaná!“
„Jak vyresetovaná?“
„Úplně. Smazaný harddisk. Posledních jedenáct hodin chybí!“
„Zásah bleskem? Mrtvice?“
„A kurva. Jak velká?“
„Tsunami. Škody jsou nevyčíslitelné.“
Cvičení: Představte si figurky z kresleného filmu ve své nebo cizí hlavě a napište o nich příběh. Co dělají a co říkají v nějaké konkrétní situaci (v zácpě v autě, v čekárně u zubaře, na fotbalovém zápase, v divadle při komedii, tragédii, ve chvíli, kdy chcete pozvat na rande dívku svých snů (chlapce svých snů), nebo třeba v restauraci, když jíme něco opravdu lahodného nebo naopak nedobrého, zkrátka kdekoli...)
„Co centrum odpovědnosti?“
„Tam mají dovolenou.“
„Všichni?! A jak dlouho?!“
„Do jednoho. Snad zítra by jim měla skončit.“
„Zítra, zítra… Potřebujeme ho provést dneškem…“
„Co rozum? Je tu někde?!“
„Já jsem na odchodu! S prvním panákem říkal ještě: Na zdraví. Ale potom už jen: Sbohem, rozume! Tak jsem šel…“
„Žádný na odchodu, žádný šel!! Mobilizace! Konec odchodů, konec dovolených.“
„SAKRA, VSTÁVÁM A MÁM BOTY. CO SE TO VČERA DĚLO? ŽE JSEM
JAKO DĚLO! HAHAHA, TO SE MI POVEDLO. BOLÍ MĚ HLAVA. ASI PŮJDU JEŠTĚ SPÁT. NĚKDO
ZVONÍ… NAŠI. PROČ JSOU TU VE VŠEDNÍ DEN A DOPOLEDNE? A TETA JÁJA . TADY NĚCO
NESEDÍ. AUAUÁ MĚ BOLÍ PALICE…“
V hlavě chlapce:
„Voláme rozum! Poplach! Vrátil už se někdo
z odpovědnosti z dovči?! Ne???!!! Tak to je průser! Zavolejte jim
někdo, napište SMSku, nebo pošlete telegram! Jak je na tom paměť?“
„Pokoušíme se o restart. Poslední záznam je tam o loučení se
svobodou.“
„Loučení se svobodou! On se dnes žení!!! Rozum
s pohybem, nažeňte ho do sprchy! Pud sebezáchovy! Vemte si na hodinu
volno! Tak. Ledovou sprchu, pustit do žil adrenalin… Jak kolik? Všechen!!!
Centrum chuti- vypnout! Teď se bude pít trojitý kafe se solí a sodovka
s citronem, tak ať se nám nepoblije!“
Postava chlapce:
„TY JO, JÁ SE VLASTNĚ DNESKA ŽENÍM, HONEM! KÝBL KAFE,
SODOVKU, S CITRONEM… SNAD SE NEPOBLEJU. JÁ JSEM TAKOVEJ VŮL! CO TOMU ŘEKNE
MARKÉTA. SPRCHA, VYČISTIT ZUBY A
ŽVEJKAČKU. DVĚ ŽVEJKAČKY. VĚTROVÝ… A JDE SE NA VĚC.
V hlavě dívky:
„Vstávej nevěsto!“
„No, spíš nevěstko! Taková blamáž! Jestli se to ten její-
Martin dozví…“
„Svědomí! Ted s tím jděte do prdele! Co jste dělalo
včera?!“
„Co jsem dělalo, co jsem dělalo… Jeden! Jeden pitomej den si
vezmu dovolenou a takovej průser! Myslelo jsem, že mě v pohodě zastoupí
rozum! Vždyť je inženýrka, k sakru!“
„No právě. Jenže tohle se na školách neučí.“
Postava dívky:
ACH JO. TAKHLE SE PŘECE NEMŮŽU VDÁVAT. JAK SE MARTINOVI PODÍVÁM DO OČÍ. JÁ MYSLELA, ŽE NA TAKOVÝ PÁRTY JDE O MUZIKU. O SWING, KDYŽ JE TO SWINGERS- SWING MÁM RÁDA. HLAVNĚ TEN MODERNÍ. ELEKTRONICKEJ. NO, NA TÝHLE PÁRTY MOC NEHRÁLI… PITOMÝ KAMARÁDKY“
V hlavě dívky:
„Nedá se nic dělat, musíme se mu přiznat!“
„Alarm!!! Zásahová jednotko! Okamžitě zatkněte a jakýmikoli
prostředky zneškodněte svědomí!!! Ano, klidně fyzickou likvidaci! Než to
všechno kompletně vyžvaní!“
„Ženská mazanost, pragmatičnost, zamilovaný pohled alá
retrívr! Okamžitě do protipožárních obleků- máte zásah! Jde se hasit!“
Postava dívky.
„ACH JO, JÁ JSEM TAKOVÁ KRÁVA! A MARTINOVI JSEM VŽDYCKY
ŘÍKALA, ŽE TOHLE NEMŮŽU. ŽE MU TO DO PUSY NIKDY NEVEZMU. A VČERA JSEM TAM MĚLA
HNED TŘI ZA SEBOU. ÚPLNĚ CIZÍ… A TAM DOLE JE ANI NESPOČÍTÁM. TAKOVÁ OSTUDA,
BUDU SE MUSET OTRÁVIT!“
„Jak je možný, že je tu zase to svědomí! Zásahovka! Jo,
uteklo vám… Tak ho třeba zastřelte, vždyť tady jde o všechno! Pud sebezáchovy!
Nástup na nepřetržitou službu, teď hned! Nezvládneme to, musím zmáčknout
červené tlačítko! Tři! Dva! Jedna! Plác! Otevírá se silo! Zážeh! Pánbůh
s námi, ale jedině ona nás může spasit! Vypouštíme nejúčinnější známou
zbraň- „Blonďatá Mrcha 24“ vylétá!“
„NA DRUHOU STRANU, BŮH VÍ, CO DĚLAL ON. VČERA JSEM BYLA
JEŠTĚ SVOBODNÁ. PILULKY NAŠTĚSTÍ BERU, MALÝHO ASIATA, ANI TOHO ŠPANĚLA BYCH ASI
NEVYSVĚTLILA. A TAMTO JE, JAKO KDYŽ JÍM KLOBÁSU. NO A DOLE… ALE CO, KAMARÁDKA
ŘÍKÁ, ŽE TO NENÍ MEJDLO, ŽE TO NEUBEJVÁ, TAK CO…“
V hlavě dívky:
„Přátelé, tuhle krizi jsme zažehnali. Ale bylo to o fous.
Koordinace končetin, barevné vnímání, oblékat, líčit! Co má? Vizážistku,
kadeřnici? Aspoň, že tak. Už jsme mysleli, že jsme tu na všechno sami. A
zavolejte do skladu. Ty slzy už neobjednávat! No to je dobře, že došly.
Takovejch peněz to stojí a takhle by se jí to líčení úplně rozmazalo!“
V hlavě matky chlapce:
„Ne, ne a ne! Soudnosti, kde jste! Na záchodě?! Nezajímá,
teď vás je potřeba tady a teď. Musí si uvědomit, že je matka ženicha. Rozum? Co
to je za blbost, zatemění? Jo válečný stav. Tak se nám to pěkně vymyká
z rukou. Ano je matka, ale on už je dospělý. Ne ona nemůže jít
v bílém, to jde ta pizda- totiž nevěsta… No vidíte, už jsme jako ta zloba
a žárlivost. Musíme je vyloučit z přepravy. Dobře, je to synáček, to jí
nechte, nebo dostane hysterák, ale ať už se ho pustí a sedne si. Tak, sláva.“
Postava matky:
A PAMATUJ SI, MARTÍNKU, VŽDYCKY BUDU TVOJE MÁMA, KDYBYS
COKOLI…“
Postava chlapce:
„MAMI! DĚKUJU.
V hlavě otce dívky:
„Nespěchejte, uberte mu rychlost, ať jde rozvážně. Otec vede
nevěstu k oltáři, to není jako venčit čubu! Koordinace! Zase šlápnul na vlečku!
Takhle jí dovede k oltáři v kalhotkách, jako barovou tanečnici!
Aktivujte šetrnost a pragmatičnost! Tak správně- vypůjčení těch šatů stojí jako
permanentka na Spartu na dva roky. Předstírání- potřebujeme předvést dojetí!
Nejde?! To způsobilo to spuštění pragmatičnosti!“
Postava otce:
TAK. PRVNÍ BUDE Z DOMU, TEĎ JEŠTĚ TY ZBYLÝ DVĚ. AŤ SE
STARAJÍ JINÝ PITOMCI. AŽ TAM ZBYDEME SE STAROU SAMI DVA, TAK BUDU CHODIT PO POKOJI
JENOM V TRENÝRKÁCH, OBČAS SI ZALEZU DO DÍLNY A ZBYTEK ČASU STRÁVÍM NA
RYBÁCH. JARČA BUDE RÁDA, ŽE MÁ V BARÁKU KLID.JEN JEŠTĚ TY DVĚ, JEŠTĚ TY
DVĚ…“
V hlavě otce:
„Hlásí se odpovědnost! On se usmívá! To je nepřípustné, Co
bude s tím dojetím? Kde je smutek? Utek?! Nedělejte si srandu! Honem
rozvinout projekční plátno! Tak! A jedeme náhradní program- představivost! No
ano! Sparta prohrává se Slávií 6:0. Je to blbost, je to drasťárna, ale jinak to
teď nepůjde. Dobrý, slza. Opravdová.
Plátno svinout, ať jí zase nešlápne na ty šaty. Tak předej její ruku tomu
volovi, totiž ženichovi. Zvykej si, je to už rodina. Ne! Ještě je aktivovaná
pragmatičnost, tak drž hubu. Tak je hodnej. Ta spaťanská slza je super. Nech to
tak, mlč a ustup.
Postava dívky:
„MARTINE! SEŠ BLEDEJ. JE TI NĚCO? CO TO MÁŠ V PUSE?“
Postava chlapce:
„MARKÉTKO! MOC TI TO SLUŠÍ! MÁM ŽVEJKAČKU. VĚTROVOU. KDYBYS
VĚDĚLA, CO MĚ VČERA VŠECHNO PROŠLO PUSOU… POČKEJ, PROČ BREČÍŠ? JSI TAK KRÁSNĚ
ČERVENÁ. MOJE STYDLIVÁ NEVĚSTA. COŽE? ANO.“
V hlavě chlapce:
„Všichni volno! Dobrá práce, na to, že byl ještě před třema
hodinama na plech, jsme ho svatebním dnem provedli bezvadně.“
Postava dívky:
CO TO ŘÍKÁ? ON TO TUŠÍ… NEBO SNAD VÍ?„ANO, ANO!“
V hlavě dívky:
„Tak dobrý, můžete spustit ten pláč a mixnout to přiblblým
úsměvem. Ten musí vydržet po dobu gratulací. Pochvala generálům za program
Blonďatá mrcha- týden dovolená. A co dělá svědomí? Oběsilo se v cele?! No,
možná to tak bude lepší…“
