Z velkého hrnce stoupá pára a velmi zvláštní vůně. Pes opřený o skříňku s kořením zavětří. Doráží bonboniéru, ačkoliv je před večeří, a po chvíli mechanicky přihodí pět posledních kousků pralinek do společné polévky. To si spolu dají!
"Já rozumím 250 slovům našeho páníčka, to je prý na úrovni čtyřletého dítěte !"
"Já rozumím úplně všemu, ale kašlu na to!" odvětí s úsměvem kočka a dál míchá ve sklenici vodu s olejem.
Už když byl pes ještě pejskem, tak mu vždycky strašně vadilo, že ona vyleze a on ne. Že ona vidí z výšky, a on je pak pod ní takhle mrňavý.
Tak dlouho ji s tím otravoval, až mu to kočička opakovaně zpomalenĕ předvedla.
"Z té větve na tuhle další, a pak skočíš na kmen!
Zkus to, já v tebe věřím !" , dodala, když začal pochybovat a ona věděla, že ho to nepustí, dokud to nezkusí.
Zkusil.
Spadl.
Naštěstí se nezabil. Byla domluvená s vránou ze střechy, měla všechno při ruce.
Tak dlouho ji s tím otravoval, až mu to kočička opakovaně zpomalenĕ předvedla.
"Z té větve na tuhle další, a pak skočíš na kmen!
Zkus to, já v tebe věřím !" , dodala, když začal pochybovat a ona věděla, že ho to nepustí, dokud to nezkusí.
Zkusil.
Spadl.
Naštěstí se nezabil. Byla domluvená s vránou ze střechy, měla všechno při ruce.
Poučení: Kočka není pes.
III.
Když pejsek a kočička kdysi dávno povyrostli, začali na sebe být jako pes a kočka.
"O všem chceš rozhodovat sama ! A to přesně víš, že při svatbě prohlásil skřivan, že ty budeš
mít na starosti jen věci nedůležité !"
"Já za to nemůžu, že se zatím nic důležitého nestalo !", prskala kočička. "Jsi líný, v noci jen chrápeš a pořád jenom posloucháš cizí
páníčky !"
"A ty jsi kam vítr, tam plášť, hlavnĕ že to vyhovuje tobĕ !", vybafl. "Je to s tebou pořád dokola !"
A taky bylo.
Až jednou zaklepala na dveře opice, které se podařilo utéct z blízkého cirkusu.
Rádi ji pohostili.
Rozhodla se ale zůstat a nárokovala si domeček čím dál tím víc jen pro sebe.
Mĕla tvrdé lokty a dobré opičí známosti všude ve světě.
"Jste hloupí a zaostalí," pošklebovala se. "A nejdete s dobou. To já už umím číst a psát !
Já ten dům prostě potřebuju. Uznejte to ! A vy tu stejně spolu nežijete rádi, jak vidím !"
Zoufalý pár uhnul. Přestěhoval se provizorně do blízkého lesa a využil tam poradenskou službu té úplnĕ nejstarší sovy v okolí.
Oba chtěli zpátky.
Nevzdali to.
Když se vyfintěná opice jednou v poledne vydala do města na lepší, vloupali se do domku a čekali.
Vrátila se až v noci a značně ovíněná, takže měli lehkou práci. Kočička po pejskových lekcích zavyla z rohu světnice fortissimo jako šakal a rozštěkala se hystericky sytým mezzosopránem včetně pracně naučeného slintění.
Pejsek skočil z pece opici přímo na hlavu, jak to měl naučeno svou lepší polovičkou, vetřelkyni povalil a podle kočiččiny navigace sekal opici drápy po nose jako kočičí samuraj.
To opice nečekala. Zničená a v menšině vyklidila pole. To bylo radosti!
A i když v dalších fázích společného života přicházela do domečku jedna opice za druhou, měli už v tom aspoň cvik.
Poučení: Když se dva dorvali, třetí se dosmál!
III.
Když pejsek a kočička kdysi dávno povyrostli, začali na sebe být jako pes a kočka.
"O všem chceš rozhodovat sama ! A to přesně víš, že při svatbě prohlásil skřivan, že ty budeš
mít na starosti jen věci nedůležité !"
"Já za to nemůžu, že se zatím nic důležitého nestalo !", prskala kočička. "Jsi líný, v noci jen chrápeš a pořád jenom posloucháš cizí
páníčky !"
"A ty jsi kam vítr, tam plášť, hlavnĕ že to vyhovuje tobĕ !", vybafl. "Je to s tebou pořád dokola !"
A taky bylo.
Až jednou zaklepala na dveře opice, které se podařilo utéct z blízkého cirkusu.
Rádi ji pohostili.
Rozhodla se ale zůstat a nárokovala si domeček čím dál tím víc jen pro sebe.
Mĕla tvrdé lokty a dobré opičí známosti všude ve světě.
"Jste hloupí a zaostalí," pošklebovala se. "A nejdete s dobou. To já už umím číst a psát !
Já ten dům prostě potřebuju. Uznejte to ! A vy tu stejně spolu nežijete rádi, jak vidím !"
Zoufalý pár uhnul. Přestěhoval se provizorně do blízkého lesa a využil tam poradenskou službu té úplnĕ nejstarší sovy v okolí.
Oba chtěli zpátky.
Nevzdali to.
Když se vyfintěná opice jednou v poledne vydala do města na lepší, vloupali se do domku a čekali.
Vrátila se až v noci a značně ovíněná, takže měli lehkou práci. Kočička po pejskových lekcích zavyla z rohu světnice fortissimo jako šakal a rozštěkala se hystericky sytým mezzosopránem včetně pracně naučeného slintění.
Pejsek skočil z pece opici přímo na hlavu, jak to měl naučeno svou lepší polovičkou, vetřelkyni povalil a podle kočiččiny navigace sekal opici drápy po nose jako kočičí samuraj.
To opice nečekala. Zničená a v menšině vyklidila pole. To bylo radosti!
A i když v dalších fázích společného života přicházela do domečku jedna opice za druhou, měli už v tom aspoň cvik.
Poučení: Když se dva dorvali, třetí se dosmál!
