Prosklená kabina se zavírá a dlouho očekávaný okamžik je konečně tu. Stálo to všechny hodně úsilí, tak teď to jen udělat, správně, tak jak se má.
Kývnu na obsluhu, že mohou připnout lano navijáku.
Je to už třetí let ten den, počasí je ideální. Jako bych v duchu slyšel instruktorova slova. "Hlavně v klidu mladej".
Teď je řada na povinné úkony? "Nožní, ruční, klapky na vzlet, vyvážení na střed, pásy dotáhnout".
Všechno sedí, dávám znamení a kluci zvedají křídla. Lano se hýbe ale zatím se jen napíná.
Čeká se na finální startovací znamení.
To přichází vzápětí. Naviják má motor z tanku, na vzletových 80 km za hodinu to trvá sotva
4 vteřiny. Stoupání je rychlé a vcelku pravidelné, není potřeba nic signalizovat. Zase ten hlas "Hlavně v klidu mladej".
Rychlost stoupání slábne, bude to tak na 150 m. To bude stačit na standardní malý okruh.