Běžela jsem po Příkopech ze semináře, míjela výtvarnické potřeby. Jako většina žen monitoruji výklady. (Na rozdíl od mužů, kteří monitorují život na ulici. Tedy ženy na ulici.) Najednou okouzlená všemi těmi nezbytnostmi stojím v obchodě. Zmiz odtud, ponoukalo mne mé zodpovědné Já. Už takhle nevíš, co dřív. Počkej si na důchod.
Vzpomněla jsem si na tu situaci přesně. Důchod, období hedvábí. No, bude to jinak. Ale to hedvábí bych zkusila.
Dobře, co tedy potřebuji? Hedvábí, barvy a nějaké rámy. Psali na internetu.
Nevím, jak se to stalo, ale objednala jsem hned roli, tedy 10m. Je levnější, než jsem myslela. Ale co jsem si naopak nemyslela - že ho tolik zkazím. No, s odstupem času se ani nedivím. Postupovala jsem metodou pokus a omyl. Jako Jára Cimrman: vyfukováním kouřového dýmu do vody zlato nevznikne. Znáte tu povídku?
Druhý den jsem jí zavolala. Mám pro vás téma doprovodného programu příštího plesu. Móda a hedvábí. Navrhuji hedvábné modely, barvím a maluji, ne nešiju, mám švadleny. Fakt to takhle bylo. Než celou věc zveřejníme, nabízím schůzku s ukázkou tří modelů. Pak se uvidí. Pokročila jsem od kapky karmínu ke zničené roli. Přehlídka na prestižním plese byla. Za 6 měsíců od první kapky. Vzalo to pak rychlý spád. Mnohokrát jsem objednala fakt poslední roli materiálu, mé kamarádky a jejich kamarádky mi půjčily své dcery, to budou modelky.
Plesy tohoto hradu mají vždy určité téma. Tentokrát to byla 30. léta. Miluju toto období . Přestože móda byla uvolněná a pohodlná , korzetům odzvonilo, ženy vypadaly jako ženy. Výrazné doplňky -třásně, peří, šňůry peral, čelenky, cigaretové špičky, kalhoty. V Americe Al Capone. Vzpomeňte si například na film Někdo to rád horké , tak to je to období. Z českých filmů musím připomenout Postřižiny s okouzlující Magdou Vašáryovou. Éra zkracování... A podle toho vypadaly mé šaty samozřejmě hedvábí růžovo šedé se šňůrou perel a na hlavě klobouk ze třicátých let.
Cesta zpět.... kapitola sama pro sebe. Tedy postupně k začátku konce. Přehlídka proběhla, dítě spalo na podlaze, párkrát jsme si s mužem zatančili, jíst jsem moc nemohla, korzet protestoval. Musím do šatny. Slíbila jsem, že v 8 ráno nebude nikde ani stopa po mých hadřících. Do hradu se nastěhují filamři. Chvilku jsem tam pobíhala a sbírala naše věci a rychle zpátky do sálu.
Ale zpátky - mám roli pongé 5 a lahvičky s dávkovacím kapátkem. Šmik - šmiknu vzorek a kápnu barvu. Karmínová. Bože, to je nádhera. Stála jsem nad tou kapkou barvy úplně paralyzovaná. Kdepak asi udělám módní přehlídku? Nějaké důstojné prostory. Hrad Houska! Mám to. Před pár měsíci jsme tam byly na plese, prohodila jsem tam pár slov se spolumajitelkou, brnknu jí. Co zase blbneš? Jaká přehlídka? Máš kapku barvy na hedvábí.
Druhý den jsem jí zavolala. Mám pro vás téma doprovodného programu příštího plesu. Móda a hedvábí. Navrhuji hedvábné modely, barvím a maluji, ne nešiju, mám švadleny. Fakt to takhle bylo. Než celou věc zveřejníme, nabízím schůzku s ukázkou tří modelů. Pak se uvidí. Pokročila jsem od kapky karmínu ke zničené roli. Přehlídka na prestižním plese byla. Za 6 měsíců od první kapky. Vzalo to pak rychlý spád. Mnohokrát jsem objednala fakt poslední roli materiálu, mé kamarádky a jejich kamarádky mi půjčily své dcery, to budou modelky.
Slíbila jsem kompletní zajištění celé akce. Účesy, líčení, jojo, budu to moderovat, proč ne? Nic z toho jsem nikdy nedělala. Asi mi přeskočilo. Dnes podezřívám léky. Stimulovaly mi v mozku centrum kreativity. Protože po éře hedvábí následovaly éry další. Schéma je jako přes kopírák. Okamžitý nápad, protistranu neznám, protistrana nezná mne. To nevadí, plácneme si... Ale to v dalších kapitolách. Teď zpátky na hrad. Krom toho, že musím připravit modely, raději nechci vzpomínat na to, kolik jich bylo, ale slíbila jsem 15min program, musím zvládnout choreografii a moře dalších úkonů. V rámci pudu sebezáchovy jsem najala učitele tance - naučí mé modelky chodit. No když už máme učitele tance, měl by někdo tančit. Jonáši, co kdybys tančil na hradním plese.
Jonáš je můj mladší syn a bylo mu tehdy 11. Vypadal jako páže. Zlaté mikádo na hlavě mu zvedalo sebevědomí až do nebe. Po kom je? No jo, budu tančit. Byla to jakási taneční scénka. Jeho partnerce bylo 17 a byla o hlavu větší. Vystoupení mělo prvky grotesky. On byl zkušený tanečník, ona žačka. Házené figury jsme pojali obráceně. Ona házela jeho. Byly vtipní a milí. Jonáš se najedl a chtěl po vystoupení spát. Nezaskočilo mne to. V šatně je spacák, vlez si do něj, pak tě odneseme do auta. Po půlnoci jsem se tam šla mrknout. Ležel ve spacáku motýlek, a zlatá hlava mu koukala ven, ležel na kamenné podlaze a překračovali ho muzikanti. Mám skvělé děti.
Plesy tohoto hradu mají vždy určité téma. Tentokrát to byla 30. léta. Miluju toto období . Přestože móda byla uvolněná a pohodlná , korzetům odzvonilo, ženy vypadaly jako ženy. Výrazné doplňky -třásně, peří, šňůry peral, čelenky, cigaretové špičky, kalhoty. V Americe Al Capone. Vzpomeňte si například na film Někdo to rád horké , tak to je to období. Z českých filmů musím připomenout Postřižiny s okouzlující Magdou Vašáryovou. Éra zkracování... A podle toho vypadaly mé šaty samozřejmě hedvábí růžovo šedé se šňůrou perel a na hlavě klobouk ze třicátých let.
A co dál? Co další modely. Rozhodla jsem se, že moderovat budu v modelu, který nebyl ze 30. let. Chtěla jsem vypadat úchvatně. Bylo mi 43 a figura začala ztrácet tvary. Spasil mne korzet. Koupila jsem ho v erotických potřebách. Ne pružné krajkové nic k ničemu. Bytelný funkční korzet s kovovými kosticemi, které se fakt nehnou. Nepružilo na něm nic, dokonce ztratil pružnost i můj hrudní koš.
"Utáhni to pořádně," vyzvala jsem muže.
Vymáčkl ze mne vzduch až na zbytkový objem plic. Věděla jsem, že vypadám výjimečně, tudíž jsem vydržela téměř nedýchat. Až když jsme seděli v autě na cestě zpět, rozšněrovali mne. Je krásné mít oslnivý pas, ale vzduch v plicích také není k zahození.
Cesta zpět.... kapitola sama pro sebe. Tedy postupně k začátku konce. Přehlídka proběhla, dítě spalo na podlaze, párkrát jsme si s mužem zatančili, jíst jsem moc nemohla, korzet protestoval. Musím do šatny. Slíbila jsem, že v 8 ráno nebude nikde ani stopa po mých hadřících. Do hradu se nastěhují filamři. Chvilku jsem tam pobíhala a sbírala naše věci a rychle zpátky do sálu.
Tam se za tu chvilku mnohé změnilo. Jedna má kamarádka se dozvěděla od druhé, co mělo být ještě utajeno - má druhá svatba. Druhá kamarádka se trochu naštvala a má první kamarádka se zatím trochu opila. Stála na baru v bílých šifonových šatech, bílá kuželka mezi černými, štíhlá, vysoká, s bílým kožešinovým boa kolem ramen, Krátké zrz vlasy, studená vlna. Půvabná. Matka čtyř dětí. Dnes jich má pět. Rozesmátá a rozverná rozhazuje rukama, jakoby všechny ty černé kuželky chtěla obejmout. Bylo po půlnoci a černé kuželky se už také lehce vychylovaly z těžiště. Čekala jsem, zda se odněkud ze sálu přikutálí těžká bowlingová koule a mé kuželky popadají. Zatím stály a Bílá Kuželka povídá:
"Rulandské pozdní sběr už není? Tedy Jamesna. Pozdní sběr! " Jameson byl plný síly, což se projevilo později.
"Rulandské pozdní sběr už není? Tedy Jamesna. Pozdní sběr! " Jameson byl plný síly, což se projevilo později.
"Pojďme, ples končí, rozloučíme se."
Bílá kuželka se k odchodu neměla, ale nakonec jsme se rozloučili, dítě z šatny, to tady nesmíme zapomenout, bílý kožich na Bílou Kuželku, šup do auta. Kuželka usedla na přední sedadlo a hned začala čistým, krásným, zvučným moravským hlasem popěvovat "vínečko bílé, jsi od mej míííílej, budu ťa pít, co budu žíííííít, víííínečko bílé". Hlas začal slábnout, Kuželka zhluboka dýchala.
"Petře zastav, je mi š....."
"Petře zastav, je mi š....."
Zastavit nestihl. Bílá kuželka zbělela celá, krom šatů a nádherného kožichu. Ty změnily barvu dle barvy Jamesona (pozdní sběr) a dalších lahůdek, které Kuželka ten večer papala.
