Pořád dokola opakovali výzvu, aby lidé nekladli postupujícím okupantům odpor, abychom ráno dělali to co v jiné dny. Abychom zachovali klid.
Ráno cestou do práce jsem kolem nich šla a nedalo mi to. Jako vůl, vždyť mě mohli také zastřelit, jsem jednomu tankistovi říkala, že tady žádná kontrarevoluce není. On nejprve dělal, že mi nerozumí a pak prý, že nic neví. Jejich velení jim řeklo, že jsou na cvičení ve východním Německu.
Navíc jsme ty dny ani nebyli pohromadě jako rodina. Nikdy nezapomenu na to, jak mýmu tátovi 21. srpna tekly slzy, že už svoji ženu nikdy neuvidí. Nám mladým řekl, abychom emigrovali, dokud to jde.“
x x x
Ráno cestou do práce jsem kolem nich šla a nedalo mi to. Jako vůl, vždyť mě mohli také zastřelit, jsem jednomu tankistovi říkala, že tady žádná kontrarevoluce není. On nejprve dělal, že mi nerozumí a pak prý, že nic neví. Jejich velení jim řeklo, že jsou na cvičení ve východním Německu.
Navíc jsme ty dny ani nebyli pohromadě jako rodina. Nikdy nezapomenu na to, jak mýmu tátovi 21. srpna tekly slzy, že už svoji ženu nikdy neuvidí. Nám mladým řekl, abychom emigrovali, dokud to jde.“
x x x
Pozvete-li někoho na návštěvu, host obvykle volí standardní dopravní prostředek jako třeba auto, autobus či metro. Nezvaný host přijíždí tankem nebo obrněným transportérem. Většina z nás cizí tanky v ulicích svého města nikdy neviděla. Naštěstí. Při záběrech rozstřílených obytných domů ukrajinských měst ve zprávách však začínáme přepínat na „nějaký hezký pořad“ na jiném programu.
Představte si situaci, že z chodby vašeho domu v noci slyšíte hluk. Kukátkem vidíte pobudu, jak se snaží vlámat do bytu vaší sousedky. Zavoláte policii? Co když se ten člověk po propuštění bude mstít? Tak radši předstírat, že nejste doma? No ale co svědomí, to nejde tak snadno přepnout jako televizi.
V roce 1938 nás napadli nepřátelé ze západu, v roce 1968 z východu. Cítili jsme, že nás svobodný svět opustil. Nyní jsme však součástí svobodného světa my a právě kvůli této naší unikátní historické zkušenosti nesmíme bránící se Ukrajinu nikdy opustit. Nehledě na to, že nám její vojáci za vysokou krvavou cenu získávají čas. Pokud ho promrháme, v lepším případě se opět staneme otroky.
Každý normální člověk chce žít v míru. Russkij mir? Slovy Karla Kryla: „Nět, nikogda nězabuděm.“ Mír ve skutečnosti znamená žít svobodně a poklidně ve své vlastní suverénní zemi. Česká republika je hrdá země s bohatou historií. V září 1938 se během jednoho dvou dnů na obranu své vlasti mobilizovalo na milion mužů. Češi byli odhodláni se bránit. Naši dědové a pradědové měli morálku, kterou s obdivem sledoval celý svět. Ale byli jsme sami a přišel rozkaz složit zbraně.
Všichni chceme mír, proto bude potřeba se připravit na boj, k němuž může dojít. Čtvrt století jsme členy největší obranné aliance v historii světa. Máme spojence, na které se můžeme spolehnout. Zároveň však musíme prokázat, že nám na zajištění vlastního bezpečí opravdu záleží.
Mimochodem, v naší zemi je 355 000 dobrovolných hasičů. Každý třicátý Čech bez nároku na odměnu trénuje, aby byl připraven bránit životy, zdraví a majetky svých sousedů.
Česká armáda má ve světě skvělé jméno a vysokou důvěru u našich občanů. Profesionálních vojáků máme zhruba 30 000, poměrově zdaleka nejméně ze všech zemí bývalého východního bloku. Dále 4 000 členů aktivních záloh, potřeba by však bylo 10x více. Pomáhají i při mimořádných událostech ohrožení, jakými byla například epidemie covidu nebo následky po tornádu na jižní Moravě.
Pro mnohé nemusí být snadné se uvolnit na šest týdnů z práce. Odhodlání bránit svou vlast však mohou občané ukázat i díky nástroji nazvanému dobrovolné předurčení. Pár minut registrace na webu a lékařská prohlídka. Toť vše. Vojenské cvičení by následovalo, až když by to bylo třeba.
Před nebezpečím můžeme jako pštros strkat hlavu do písku nebo jednat s odvahou jako hrdý lev. V našem státním znaku máme jen jedno z těchto zvířat.
V roce 1938 nás napadli nepřátelé ze západu, v roce 1968 z východu. Cítili jsme, že nás svobodný svět opustil. Nyní jsme však součástí svobodného světa my a právě kvůli této naší unikátní historické zkušenosti nesmíme bránící se Ukrajinu nikdy opustit. Nehledě na to, že nám její vojáci za vysokou krvavou cenu získávají čas. Pokud ho promrháme, v lepším případě se opět staneme otroky.
Každý normální člověk chce žít v míru. Russkij mir? Slovy Karla Kryla: „Nět, nikogda nězabuděm.“ Mír ve skutečnosti znamená žít svobodně a poklidně ve své vlastní suverénní zemi. Česká republika je hrdá země s bohatou historií. V září 1938 se během jednoho dvou dnů na obranu své vlasti mobilizovalo na milion mužů. Češi byli odhodláni se bránit. Naši dědové a pradědové měli morálku, kterou s obdivem sledoval celý svět. Ale byli jsme sami a přišel rozkaz složit zbraně.
Všichni chceme mír, proto bude potřeba se připravit na boj, k němuž může dojít. Čtvrt století jsme členy největší obranné aliance v historii světa. Máme spojence, na které se můžeme spolehnout. Zároveň však musíme prokázat, že nám na zajištění vlastního bezpečí opravdu záleží.
Mimochodem, v naší zemi je 355 000 dobrovolných hasičů. Každý třicátý Čech bez nároku na odměnu trénuje, aby byl připraven bránit životy, zdraví a majetky svých sousedů.
Česká armáda má ve světě skvělé jméno a vysokou důvěru u našich občanů. Profesionálních vojáků máme zhruba 30 000, poměrově zdaleka nejméně ze všech zemí bývalého východního bloku. Dále 4 000 členů aktivních záloh, potřeba by však bylo 10x více. Pomáhají i při mimořádných událostech ohrožení, jakými byla například epidemie covidu nebo následky po tornádu na jižní Moravě.
Pro mnohé nemusí být snadné se uvolnit na šest týdnů z práce. Odhodlání bránit svou vlast však mohou občané ukázat i díky nástroji nazvanému dobrovolné předurčení. Pár minut registrace na webu a lékařská prohlídka. Toť vše. Vojenské cvičení by následovalo, až když by to bylo třeba.
Před nebezpečím můžeme jako pštros strkat hlavu do písku nebo jednat s odvahou jako hrdý lev. V našem státním znaku máme jen jedno z těchto zvířat.