„Já vím, je skvělá, fakt dřevo.“
„To už se nevidí, máš pravdu. A to nádherný kování, ta vitráž! To je fakt unikát.“
Rozlilo se mi teplo kolem srdce: „Takže si ji vezmeš?“
„Je fakt pěkná, ale mě se nikam nevejde, promiň.“
Řeč byla o staré rustikální skříni, téměř sběratelský kousek. Opravdu dřevo a ne nějaké náhražky, sošné tvary, výstavní kus. Ale vejde se do ní několik skleniček, pár knížek a sedm triček. No, možná o něco víc, ale určitě ne všechny moje věci.
Nevadí, nové prostorné skříně mi přivezou až za měsíc. Oslovím pár známých, hlavně, že se kamarádce líbila. To je dobré znamení.
Za týden zjišťuji, že to až taková bomba nebude. Nikomu se nikam nehodí. „Prodej ji!“ zní rada, „Za tu dostaneš spoustu peněz!“
Fajn nápad! Dávám inzerát.
Další týden a nic! Sakra! Tak zkusím za odvoz. To se musí někdo chytnout!
Nic, prostě velký hnědý NIC. Nikdo! Do prdele, co já budu dělat?
Jo pár jich bylo, kteří měli zájem, to zas abych nelhala:
- Chytly mě záda paninko…
- Rozsypala se mi převodovka…
- Kdybyste zajistila odvoz tak možná…
Pomocnou ruku a radu přiložil i kamarád: „Hele, kdyby bylo nejhůř, tak přijedu se sekerou, kusy dáš do sklepa já to vezmu pak na zahradu na taborák.“
„Nee, to ne, tak krásná skříň!“
„Nee, to ne, tak krásná skříň!“
Chce se mi plakat.
OK – ještě likvidace pozůstalostí. Sice něco zaplatím, ale alespoň skříň odvezou a třeba ještě někomu poslouží. Píšu e-mail. Jeden den a nic, druhý, třetí… Je to fakt v hajzlu. Zítra mi přivážejí nový nábytek.
Naposledy, zkusím to dát na FB, jinak volám kámošovi se sekerou. Mám necelých 24 hodin. A je neděle a venku je krásně, kdo by sledoval swap na FB. Pane bože, co mám dělat? Propadám panice.
Pink: „Co za ní chcete a jak moc na to spěcháte? Mohl bych v průběhu týdne.“
„No, spěchám dost, raději bych, kdyby to bylo dřív.“
Dál bez reakce. Je to v háji, právě jsem odradila jediného zájemce! Měla jsem si historickou skříň hodit na záda a odnést mu ji. Teď jsem v kelu!
Pink: „Je ještě volná? Nám by se moc hodila do baráku. Přijeli bychom si pro ni dnes večer!“
„Ano, Ano, Ano – hned, kdykoliv, makám domu!“
Pink: „Já bych prosím měla zájem, kdy mohu přijet.“
Nechápu. Další?! Odpovídám:
„Počkejte prosím do osmi, je zamluvená,“ ozvu se.
Je večer. Zvonek! Konečně! Do bytu vchází mladý pár s malým dítětem. Tatík zhodnotí skříň: „To neodnesu!“
Omdlévám!
„Ale zavolám Béďovi, bydlí za rohem!“
Je vlahý večer a já blaženě mávám odjíždějícímu manželskému páru i své staré skříni.
Pink: „Mám zájem o skříň, jaké má rozměry?“
Zírám nevěřícně na mobil. Čtyři zájemci během dvou hodin!
No chápete to?
