Lexa - napsala Jitka Andrysová

Před nějakým časem jsem v rámci své práce vedla rozhovor s tehdejším synodním seniorem církve evangelické Danielem Ženatým. Téma bylo jasné. Daniel Ženatý byl jedním z hlavních aktérů listopadu 89 kolem Valašského Meziříčí. Debata proběhla velmi mile a lehce. Vznikl krásný dvouhodinový záznam vzpomínek především na tuto dobu. Pan Ženatý dobře věděl co je Paměť národa, a že se snažíme zachytit všechny zajímavé vzpomínky i mimo listopad. O to víc mě překvapilo setkání po roce. Šla jsem Vodičkovou ulicí a potkali jsme se. Obvykle lidi neoslovuju, ale šlo to nějak samo. Jen jsem ho pozdravila. On mě chytl za ruku a řekl: ‚S Vámi jsem chtěl mluvit! Já Vám asi neřekl, že jsem schovával sovětského dezertéra, že?' 

No, to mi teda neřekl. To je opravdu unikát. Žádný dezertér ze Sovětského svazu není znám. Jedině ten, který se pak ‚dobrovolně' do Ruska vrátil, a když se s ním po čase chtěl Václav Havel potkat, nebyl k nalezení.
Přišla jsem ke Kalichu, kde sídlí evangelická církev, tam mi šéf ukázal různé archivy, včetně videozáznamu z června 1991, kde se náš dezertér směje do obličeje poslednímu sovětskému vojákovi, který opouští naší republiku. Lexa křičí: ‚Ještě jsem tu já.' Vidím, jak je mladý a tak se ptám, kde je mu konec. Pan Ženatý vytočil na telefonu jeho číslo a Lexa souhlasil s tím, abych s ním udělala rozhovor. Jmenuje se Alexej Ženatý. 

Daniel Ženatý mu přirostl tak k srdci, že mu říká tati a vzal si jeho jméno.

Jela jsem pro něj, posadila ho do auta, pak do studia a zaznamenala vše, co zažil. Když jsem ho vezla domů, vyprávěl mi o nadpřirozených věcech. Poslouchala jsem, ale nevěděla. Ne, že bych na to nevěřila, ale může kecat, že... Babička prý byla velká léčitelka a on má ty vlohy po ní. Řekla jsem mu, ať mi to předvede. Za jízdy mi dal ruku nad tu mou asi 20 cm. Začala mě velmi silně pálit. Svou odtáhl a vyprávěl dál. Ta moje stále bolela, pálila. Tak mu asi po pěti minutách říkám: ‚Ty Lexo, ale mě ta ruka pořád pálí!' A on, jako by nic, jako by mávl kouzelným proutkem, mávl takto rukou nad tou mou a v tu chvíli nic.
Lexa je neskutečně výjimečný člověk. Dokáže opravit to, co už jiní vzdali, dokáže vycítit to, o čem nikdo nemá ani tušení. On sám je něco nadpřirozeného.

Háček:

Ruka mě pálí jako čert a nemohu s tím nic udělat. Lexo, zachraň mě!

V autě si povídám se sovětským dezertérem. Během rozhovoru se zmínil o svých léčitelských schopnostech, které mi právě předvádí.

Monika Jindrová