Když jsem na něj chtěla pustit vodu, došlo mi, co vlastně dělám za blbost. A přes tričko jsem si chtěla obléct šajsku. No, dneska je fakt den blbec.
Mimochodem, psal ti Milan?“ Zeptám se rychle, protože chci změnit téma, než se Becky začne vyptávat. „Marek, vole.“ Podívá se na mě rádoby přísně, ale vzápětí se zase začne smát. „Ty jsi dneska vážně out.“ „Jo, jsem úplně mrtvá.“ Předstíraně zaúpím a vysloužím si za to kamarádský štulec do ramene. „Ale Marek a Milan je podobné, obojí od M. Nech mě žít, sakra.“ Vrátím jí šťouchanec a zazubím se na ni. V myšlenkách se zatoulám ke včerejší párty v klubu, příčině mého dnešního mimoňství.
Zavřu oči a vrátím se do rytmu hudby. Začnu si lehce podupávat nohou. Sakra, to byla pecka… Ale to dnešní ráno? V duchu sténám, když si vzpomenu, jak mě ukrutně bolela hlava. Ještě teď se mi trochu motá. Můžu být ráda, že zvládnu chodit po svých. Šla jsem spát dvě hodiny po půlnoci. A ještě před sedmou jsem pak musela vstávat sem. Ach jo, studentská léta na střední jsou skvělá, ale zkombinovat noční život a školu fakt není jednoduché. Ale tak, člověk si má užívat, dokud může. Zato ty následky… vrátím se nohama zpátky na zem, protože mě najednou začne ukrutně bodat v hlavě.
„Hej, jsi v pohodě?“ Ustaraně si mě prohlíží Rebeka. „Jo, jsem, jen…jsem to včera ve Čtyráku trochu přehnala s pitím…“ Přiznám se jí. Ve tváři jí probleskne poznání a pak přátelský škodolibý úsměv. „Aha, no jo, to už vysvětluje tvůj dnešní stav…“ „Jo,“ přikývnu a ztrápeně se na ní usměju s předstíraným zoufalstvím. „Ne, že si mě za to budeš dneska dobírat. Nech chudinku svojí spolužačku s kocovinou na pokoji…“ Vyprskne a uštědří mi další bouchnutí do ramene. „Neboj, nebudu tě škádlit. Aspoň ne moc…“ Dodá a uličnicky se zazubí. Já jí úsměv opětuju.
Pak se natáhnu pro svůj batoh. „Bože, bolí mě hlava. Potřebuju…áá, jak se tomu sakra říká v češtině…? Já mám výpadek, do háje! Jo, už vím, voda.“ „Tak ty už teď i ztrácíš paměť?“ Znovu se rozesměje Bek. „Nesměj se mi, fakt jsem si nemohla vzpomenout na název.“ Zakroutím hlavou a sama pro sebe se pousměju. „Sakra, to pití se fakt nevyplácí.“
