,,No pojď, pojď, zapal si mě. Rychle, rychle, to tě hodí do pohody.“
Stojím v pyžamu na balkóně, nadechuji se čerstvého vzduchu, z dálky slyším sýčka a jako automat si zapaluji. Při druhém potáhnutí se zarazím a zakroutím ji krkem. Jsem vzteky celá bez sebe.
,,Sakra, ale vždyť já už přece nekouřím, co to je? Kdo to tady mele, kdo mě to pokouší, přímo mi poroučí?“
,,No, nekouříš, to si jenom myslíš, když na to nemyslíš a zapomínáš na mě. To není od tebe hezké, po tolika letech,“ špitne smutně.
,,Právě že po tolika letech a s vědomím toho, co provádíš s mým tělem, Tě už nechci, nepotřebuji“, mračím se na ni, jak dítě na škraloup v kakau.
,,To si jen namlouváš, jsem tvoje nejlepší kámoška. Jsem skoro vždy po ruce, můžeš si se mnou přemýšlet i mluvit o čem chceš. Nikdo ti tak trpělivě nenaslouchá jako já.“
,,Jen si zapal. Zase jsi to nevydržela, tak proč se trápit. Kdo ti dodá takovou úlevu a pomoc jako já? No kdo? Přiznej se, nikdo. Jsi věčně sama a já stojím věrně při tobě, tedy, držíš si mě pevně v ruce.“
,,Nech mě být, já už nechci. Kvůli tobě mám víc vrásek, suchou kůži, slabší vlasy a nehty se víc lámou. A, a navíc jsi cítit, prostě žádný Coco chanel nejsi.“
,,Nechápu, co tak najednou? Vždyť jsme si spolu užili spoustu krásných chvil. Na zábavách, plesech i firemních akcích. Vždycky byla větší sranda s těmi, co postávali venku kolem popelníku. Mě drželi v ruce, slastně potahovali a uvolněně se bavili, než s těmi, co zůstali vevnitř a čekali, až se ostatní vrátí ke stolu a pobaví je.“
,,Ano, máš pravdu, ale to už je dávno, to je minulost.“
,,Zkusím ti to vysvětli a prosím pochop mě. Taky se s tebou těžko loučím, ale věř mi, bude to tak pro nás obě lepší. Vždyť já už se na Tebe většinou jen zlobím, už mě to s tebou netěší a tak se trápíme obě.“
,,Poslouchej. Jsem ve věku, když už mi tělo v určitých směrech nepomáhá, říkají tomu menopauza.“ To asi aby to tak nebolelo, špitla pro sebe Marie. ,,Zkrátka žádná pauza, prostě finíto, konec, šlus, ende. Už s tebou nemůžu být.“
,,No, nekouříš, to si jenom myslíš, když na to nemyslíš a zapomínáš na mě. To není od tebe hezké, po tolika letech,“ špitne smutně.
,,Právě že po tolika letech a s vědomím toho, co provádíš s mým tělem, Tě už nechci, nepotřebuji“, mračím se na ni, jak dítě na škraloup v kakau.
,,To si jen namlouváš, jsem tvoje nejlepší kámoška. Jsem skoro vždy po ruce, můžeš si se mnou přemýšlet i mluvit o čem chceš. Nikdo ti tak trpělivě nenaslouchá jako já.“
,,Jen si zapal. Zase jsi to nevydržela, tak proč se trápit. Kdo ti dodá takovou úlevu a pomoc jako já? No kdo? Přiznej se, nikdo. Jsi věčně sama a já stojím věrně při tobě, tedy, držíš si mě pevně v ruce.“
,,Nech mě být, já už nechci. Kvůli tobě mám víc vrásek, suchou kůži, slabší vlasy a nehty se víc lámou. A, a navíc jsi cítit, prostě žádný Coco chanel nejsi.“
,,Nechápu, co tak najednou? Vždyť jsme si spolu užili spoustu krásných chvil. Na zábavách, plesech i firemních akcích. Vždycky byla větší sranda s těmi, co postávali venku kolem popelníku. Mě drželi v ruce, slastně potahovali a uvolněně se bavili, než s těmi, co zůstali vevnitř a čekali, až se ostatní vrátí ke stolu a pobaví je.“
,,Ano, máš pravdu, ale to už je dávno, to je minulost.“
,,Zkusím ti to vysvětli a prosím pochop mě. Taky se s tebou těžko loučím, ale věř mi, bude to tak pro nás obě lepší. Vždyť já už se na Tebe většinou jen zlobím, už mě to s tebou netěší a tak se trápíme obě.“
,,Poslouchej. Jsem ve věku, když už mi tělo v určitých směrech nepomáhá, říkají tomu menopauza.“ To asi aby to tak nebolelo, špitla pro sebe Marie. ,,Zkrátka žádná pauza, prostě finíto, konec, šlus, ende. Už s tebou nemůžu být.“
,,Ále, ty naděláš. Pauza sem, pauza tam. Vzpomeň si, jen si vzpomeň. Po pár dnech, kdy jsi mě zase jednou opustila. Nemohla jsi spát, trápila ses blbejma myšlenkama a já, tvoje věrná kamarádka nebyla na blízku. Spěchala jsi brzo ráno v dešti na benzinku. Pak sis mě zapálila a bylo Ti dobře.“
,,Ne, nebylo, byla na sebe neskutečně naštvaná.“
,,Vzpomínám si, to jsi ze vzteku na sebe, dávala co proto plícím a byla jsi k nezastavení, šla jedna po druhé. To bylo tehdy, po tom týdnu. Týdnu tvé ajurvédské očisty, kdy jsi týden nepila kávu s kofeinem, nejedla cukr, nepila alkohol a nekouřila.“ Ušklíbla se tyran.
,,Cha, jsem nejlepší, mě sis z toho všeho vzala zpět. Zůstala jsem ti jen já.“
,,Moc dobře si pamatuji, jak jsi byla smutná a nešťastná. Nevím proč! Vždyť jsem tvoje opora v časech zlých i dobrých. Dřepěla jsi u záchodové mísy a já byla s tebou, tvoje věrná kamarádka. Tak už to vzdej. Jsem fakt dobrá, jsem držák.“
,,Pamatuješ, jak jsi se nemohla zbavit mého Coco Chanel odéru a použila kde co?“ Uchechtla se. ,,Svíčku, ocet, osvěžovač vzduchu a hlavně jak jsi... Ježíš, ještě teď mi lítají jiskry od smíchu, jak jsi zavadila hadicí vysavače o misku položenou na nádržce. Po celém prostoru se rozlítla tvá speciální proti kouřová směs hřebíčku, oleje a octa. Ty fleky co po ní zůstali, páni, hnědý! Hnědý fleky na zdech záchodu, to neukecáš. Dost tě to vzalo. Zatřela jsi je až za dva dny a stejně tam zůstaly šmouhy. Barva, stará, hodně stará barva a, ježíš, nátěr plochým štětcem ze základky, fakt dobrý. Jsi zoufalec. Máš to tam jak bodliny ježka. Takovou expresivní figurální malbu ježka,“ rozparádila se tyran.
,,Ne, nebylo, byla na sebe neskutečně naštvaná.“
,,Vzpomínám si, to jsi ze vzteku na sebe, dávala co proto plícím a byla jsi k nezastavení, šla jedna po druhé. To bylo tehdy, po tom týdnu. Týdnu tvé ajurvédské očisty, kdy jsi týden nepila kávu s kofeinem, nejedla cukr, nepila alkohol a nekouřila.“ Ušklíbla se tyran.
,,Cha, jsem nejlepší, mě sis z toho všeho vzala zpět. Zůstala jsem ti jen já.“
,,Moc dobře si pamatuji, jak jsi byla smutná a nešťastná. Nevím proč! Vždyť jsem tvoje opora v časech zlých i dobrých. Dřepěla jsi u záchodové mísy a já byla s tebou, tvoje věrná kamarádka. Tak už to vzdej. Jsem fakt dobrá, jsem držák.“
,,Pamatuješ, jak jsi se nemohla zbavit mého Coco Chanel odéru a použila kde co?“ Uchechtla se. ,,Svíčku, ocet, osvěžovač vzduchu a hlavně jak jsi... Ježíš, ještě teď mi lítají jiskry od smíchu, jak jsi zavadila hadicí vysavače o misku položenou na nádržce. Po celém prostoru se rozlítla tvá speciální proti kouřová směs hřebíčku, oleje a octa. Ty fleky co po ní zůstali, páni, hnědý! Hnědý fleky na zdech záchodu, to neukecáš. Dost tě to vzalo. Zatřela jsi je až za dva dny a stejně tam zůstaly šmouhy. Barva, stará, hodně stará barva a, ježíš, nátěr plochým štětcem ze základky, fakt dobrý. Jsi zoufalec. Máš to tam jak bodliny ježka. Takovou expresivní figurální malbu ježka,“ rozparádila se tyran.
,,Nevyrypuj, taky jedna z tvých kámošek skončila na tobogánu v záchodové míse.“
,,A už mlč, nezvítězila jsi, ještě není konec. Nejsi kamarádka, jsi tyran a komplikuješ mi život. No, ale teď jsem z naší debaty tak unavená, že si tě ještě jednou dám a uvidíme, co s námi bude dál.“
,,Zvítězila jsem,“ zlomyslně zajiskřil tyran.
,,A už mlč, nezvítězila jsi, ještě není konec. Nejsi kamarádka, jsi tyran a komplikuješ mi život. No, ale teď jsem z naší debaty tak unavená, že si tě ještě jednou dám a uvidíme, co s námi bude dál.“
,,Zvítězila jsem,“ zlomyslně zajiskřil tyran.
,,Nebuď si tím tak jistá,“ procedila vzpurně Marie mezi zuby a s pevným odhodláním zakroutila tyranovi filtrem.
15. 2. 2024
15. 2. 2024
