Tři z nich s rozpálenými tvářemi ze svých dvojek oblíbeného moravského. Čtvrtá, Marie, s tvářemi barvy pozdní zimy a počátku jara, po bylinkovém čaji. Jak jinak. Suchý únor je neúprosný.
Chtěla si dát, alespoň pro ten slavnostní pocit, nealkoholické víno v nedaleké klášterní vinárně, kde měly kamarádky sraz. Chyba lávky, nealko víno nabízeli pouze celou sedmičku. A nabídku číšníka, ,,Však si tu nedopitou láhev můžete vzít s sebou,“ s úsměvem odmítla. ,,Děkuji, ale myslím, že by se filharmonici divili, kdybych si nahýbala, během koncertu ze sedmičky, byť nealkoholického vína.“
Novorenesanční koncertní sál besedního domu vás hned po usazení donutí zaklonit hlavu. Nádherná výzdoba se zlatými detaily, mohutné lustry a vznešenost prostoru dodávají všemu konání sváteční nádech a tak se nadechnete a vzápětí zatajíte dech.
Děvčata, uhnízděná na židlích vedle Marie, jsou rozparáděná, špitají a ošívají se. Ona se tiše soustředí. Těší se a kochá dechberoucím prostorem.
První skladby ji nedodaly potřebný umělecký zážitek. Prokofjev ji zní disharmonicky. Ostatně všechny se na tom, mírnou útrpnou grimasou, shodly. Další skladba moderního skladatele Reynoldse tomu moc nepřidala, prvky jazzu byly jak rozháraná mysl hárající feny. Vysoké a nízké tóny v Marii vyvolávaly neklid. ,,Sakra na tohle by dvojka Savignonu byla skvělé rozpouštědlo,“ prolétlo ji hlavou. Hudební nástroj, Vibrafon, pro Marii jevil prvky hudebního záchranného kruhu, na minulém koncertu zněl skvěle.
Teď Vibrafon jemně vibroval jazzové, pro Marii, nerytmické rytmy. Moderní jazz prostě neumí poslouchat. Za to klavíristka se jevila být obšťastněna. Marie ji pozorovala se zaujetím. Její vlnění a procítěné pohyby u klavíru v Marii vyvolávaly otázky.
,,Buď vzpomíná na loňského Valentýna s přítelem, jako já? Nebo je po hezkém zážitku s vibrátorem a v sousedství vibrafonu prostě hezky vibruje? Nebo, že by byly přítomny venušiny kuličky a rytmicky doplňovaly jazzové variace hry dámského uskupení klavír, vibrafon?“
Nevím.
Marie si nebyla jista, jestli ji už z nedostatku aktuálních sexuálních zážitků, nezačalo hrabat a poslala kamarádkám lísteček s textem.
,,Taky máte pocit, že má klavíristka víc než vibrafon vedle sebe?“
Jedna z nich vyprskla smíchy, naštěstí zrovna znělo hlasitě a allegro. Závěrečné skladby Mendelssohna v provedení klavír a klarinet vše zachránily.
Marii hlavou prolétla její vlastní skladba s textem: ,,Žádné depky, žádné křeče, šak nám smutek neuteče.“
Po skončení koncertu, při procházení večerním, valentýnským, Brnem si vybavila slova Karla Plíhala ,,Uprostřed soch a plastyk, dostal jsem chuť na styk.“
Už teď se těší na dalšího Valentýna.
Nevím.
Marie si nebyla jista, jestli ji už z nedostatku aktuálních sexuálních zážitků, nezačalo hrabat a poslala kamarádkám lísteček s textem.
,,Taky máte pocit, že má klavíristka víc než vibrafon vedle sebe?“
Jedna z nich vyprskla smíchy, naštěstí zrovna znělo hlasitě a allegro. Závěrečné skladby Mendelssohna v provedení klavír a klarinet vše zachránily.
Marii hlavou prolétla její vlastní skladba s textem: ,,Žádné depky, žádné křeče, šak nám smutek neuteče.“
Po skončení koncertu, při procházení večerním, valentýnským, Brnem si vybavila slova Karla Plíhala ,,Uprostřed soch a plastyk, dostal jsem chuť na styk.“
Už teď se těší na dalšího Valentýna.
