Jsou zátoky a plážičky intimní a orámované.
Severní Adria jich moc nemá, na italské straně je to nudná placka, skoro bez vegetace a beze změny, jediný magnet nabízí horizont.
Tu naši pláž lemují zezadu plážové chýše, modrobílé capannas. Bary a malé cafeterie rozdělují jejich armádu na zóny A/B/C. Když přijdete ráno, táhne to vojsko proti horizontu, večer se to obrátí a lidé se utahují. Ráno dorazí k branám zpocení a s nabalenými taškami z města a okolních vesnic na ostrově, většinou jsou to babičky s dětmi, které mají v Itálii nekonečné prázdniny. Ti mladší se objevují průběžně během odpoledne, většina z nich pracuje. Večer po hromadné očistě v solidních sprchách opouštějí ve skupinách vymydlení a vystrojení areál, rovnou na večeři nebo alespoň na sbriz do baru bez písku a s výhledem.
Život mezi kapánami a u poslední vlny je přesně tak barevný a ostrý jako na náměstích, na to je tu léto, aby člověk načerpal sluneční paprsky. Takže tady nakonec zakotví skoro všichni, je to pláž veřejná a do pár metrů od břehu dostupná pro každého. Do oka vám skočí možnost kilometrových procházek. Na úzkém pruhu ušlapaného písku vedoucím na sever i na jih se páry všeho věku a běžci navzájem šikovně vyhýbají. Zmrzlináři a zřídkakdy i minimaringotky s levným oblečením vám občas zacloní slunce, když ležíte v doslechu vln. Ale dál od břehu se ani ležet nedá, horký písek tam přes den připomíná přechod přes Saharu a využíván je až večer místní mládeží na volleyball nebo na fotbal.
Snědá a štíhlá těla se vesele druží a všichni, opravdu všichni jsou dobře naladěni. Kdo není, zůstane doma. Individualismus se tu nepěstuje, to musíte dál na jih nebo do Francie, a i tam je svoboda na pláži stále těžší díky nátlaku turistů.
Tu naši pláž lemují zezadu plážové chýše, modrobílé capannas. Bary a malé cafeterie rozdělují jejich armádu na zóny A/B/C. Když přijdete ráno, táhne to vojsko proti horizontu, večer se to obrátí a lidé se utahují. Ráno dorazí k branám zpocení a s nabalenými taškami z města a okolních vesnic na ostrově, většinou jsou to babičky s dětmi, které mají v Itálii nekonečné prázdniny. Ti mladší se objevují průběžně během odpoledne, většina z nich pracuje. Večer po hromadné očistě v solidních sprchách opouštějí ve skupinách vymydlení a vystrojení areál, rovnou na večeři nebo alespoň na sbriz do baru bez písku a s výhledem.
Život mezi kapánami a u poslední vlny je přesně tak barevný a ostrý jako na náměstích, na to je tu léto, aby člověk načerpal sluneční paprsky. Takže tady nakonec zakotví skoro všichni, je to pláž veřejná a do pár metrů od břehu dostupná pro každého. Do oka vám skočí možnost kilometrových procházek. Na úzkém pruhu ušlapaného písku vedoucím na sever i na jih se páry všeho věku a běžci navzájem šikovně vyhýbají. Zmrzlináři a zřídkakdy i minimaringotky s levným oblečením vám občas zacloní slunce, když ležíte v doslechu vln. Ale dál od břehu se ani ležet nedá, horký písek tam přes den připomíná přechod přes Saharu a využíván je až večer místní mládeží na volleyball nebo na fotbal.
Snědá a štíhlá těla se vesele druží a všichni, opravdu všichni jsou dobře naladěni. Kdo není, zůstane doma. Individualismus se tu nepěstuje, to musíte dál na jih nebo do Francie, a i tam je svoboda na pláži stále těžší díky nátlaku turistů.
Tady se musíte stát součástí celku, z vynucené socializace není úniku, leda když si zaplavete daleko od břehu, a tam čekají medůzy. Zato zažijete ten nejkrásnější trh marností, který si umíte představit. Na jemné a čisté žluti plážové plochy se vám před očima odehrává středověký žhavý karneval bez masek a krytí. Puberťácké skupinky ve slušivých amerických Boxershorts se otevřeně honí Řásnovkou, milenci předvádějí své směšné lásky, manželky po kolena ve vodě propírají s jinými manželkami úspěchy svých potomků a plánované cesty a babičky si v odvážných bikinách vymĕňují svými vykřičenými kontraalty pořád ty samé recepty.
Je na ně na všechny krásný pohled, hrají barvami a žijí okamžikem, a když se náhodou vynoří nějaký ten rušitel pohody, je většinou masou těl a podobně naladěných duší rychle usměrněn, takže zákrok místních bagnini ani není nutný. Dialekt to celé podmývá a stmeluje, jinou řeč tady neuslyšíte. Zní malebně, když se ale tváříte, že spíte, a soustředěně nasloucháte, repetitivnost příběhu vás unaví.
Ale spát se nedá, na to je sousedství jednotlivých hnízdeček z křesel a šátků a dek příliš těsné. A navíc ty opečovávané bambini "amore amore" svými baculatými nožkami občas v letu za míčem nevyberou dobře zatáčku, takže zlatý suchý písek prostoupí celou vaši existenci. Najít ho pak někdy v listopadu za obalem knížky, co jste se marnĕ snažili v létě v tom mumraji číst, dělá šťastným a ubírá severáku za oknem na síle.
"Prendi sole," říkají přímořští Italové jako radu na všechny životní strasti. Začnou v dubnu a do října si ho berou. Podle stupně opálení se dá určit týden sezóny, půl města na pláži prakticky bydlí. Hraje se tam loutkové divadlo, pořádá karaoke a uzavírají sázky.
"Si, domani siamo in spiaggia, ma certo!" slyšíte na rozlučku. A až těžká nemoc nebo smrt vás z tohoto koloběhu vysvobodí.
Do jiného Velkého nic.
Je na ně na všechny krásný pohled, hrají barvami a žijí okamžikem, a když se náhodou vynoří nějaký ten rušitel pohody, je většinou masou těl a podobně naladěných duší rychle usměrněn, takže zákrok místních bagnini ani není nutný. Dialekt to celé podmývá a stmeluje, jinou řeč tady neuslyšíte. Zní malebně, když se ale tváříte, že spíte, a soustředěně nasloucháte, repetitivnost příběhu vás unaví.
Ale spát se nedá, na to je sousedství jednotlivých hnízdeček z křesel a šátků a dek příliš těsné. A navíc ty opečovávané bambini "amore amore" svými baculatými nožkami občas v letu za míčem nevyberou dobře zatáčku, takže zlatý suchý písek prostoupí celou vaši existenci. Najít ho pak někdy v listopadu za obalem knížky, co jste se marnĕ snažili v létě v tom mumraji číst, dělá šťastným a ubírá severáku za oknem na síle.
"Prendi sole," říkají přímořští Italové jako radu na všechny životní strasti. Začnou v dubnu a do října si ho berou. Podle stupně opálení se dá určit týden sezóny, půl města na pláži prakticky bydlí. Hraje se tam loutkové divadlo, pořádá karaoke a uzavírají sázky.
"Si, domani siamo in spiaggia, ma certo!" slyšíte na rozlučku. A až těžká nemoc nebo smrt vás z tohoto koloběhu vysvobodí.
Do jiného Velkého nic.
