Zoo - napsala Renata Urbanová

Parkinsonik je nešika s poruchou motoriky. Věci nám padají z ruky, divně chodíme, pohyby jsou pomalé. Ve zvířecí říši se nám podobají chameleoni. Pohled parkinsonika je specifický - jaksi udivený, ostražitý, chameleon je ještě trochu zajímavější, každé oko hledí jinam. A pak pohyb končetin, pomalu pomaloučku vpřed, pomalinku.... a tělo se kývá dopředu a dozadu a zase dopředu. Teď druhá noha vpřed. Ještě že máme jen dvě. Kdybychom měli čtyři, chodili bychom patrně ještě pomaleji. Na druhou stranu- chameleon má ocas, jakousi pojistku, aby nespadl z větve. Tak ta nám chybí. Možná právě proto tolik parkinsoniků padá ze schodů. Denně musíme překonat mnoho nástrah a pastí. Jednou z nich jsou knoflíky, čím menší knoflík, tím větší nepřítel.


Ranní pohled do skříně nemám ráda. Nevzrušuje mne jako dřív. Za prvé to znamená, že musím z bezpečí své chýše někam na bojiště. A válečníci před bitvou musí do zbroje. Obléknout si blůzu s knoflíky je pro mne zvlášť po ránu asi stejně obtížné. Jsem netrpělivá a obvykle spěchám. Tedy jak může parkinsonik spěchat... Nějak je přeperu nebo mi někdo pomůže. Občas některý vynechám a mohu začít znovu. V tomhle okamžitu ztrácím trpělivost a blůzu rvu přes hlavu. Dnes není hodna výletu, vezmu si tričko.


V pokročilejší fázi nemoci se bizarně pohybující chameleon mění na lenochoda. V tomto období přicházejí OFF stavy. Nebo-li vypnuto. Zatímco je ale lenochod téměř neviditelný vysoko ve větvích stromů, parkinsonik soustředěně stojí u přechodu pro chodce a není schopen udělat krok. Je nepřehlédnutelný.


A potom tetřev hlušec v toku a jeho divoký tanec, při kterém se dvoří samičce. Předsazuje hlavu dopředu a všelijak se uklání, protahuje křídla, roztahuje ocasní pera ...., přešlapuje. Hraje všemi barvami. Tak těmto pohybům se v parkinsonické říši říká mimovolní pohyby. K těm dochází obvykle po užití určitých léků, kdy jsou v těle určité látky v nadměrném množství.


Kobra. Tak na tomto elegantním hadovi bych zkusila poukázat na svalové napětí. Pokud se tedy kobra vztyčí a velká část jejího těla se odlepí od země, aby plivla jed, každé svalové vlákno je v napětí. Nevím, jestli svalové napětí někdy pociťují všichni parkinsonici, ale já ho znám poměrně dobře. Pokud je sval v napětí, vykonává práci a pokud vykonává práci, je unavený nebo namožený a bolí.


Obecně k hadům. Ti určitě nemají mimické svaly a tím pádem nemohou měnit výraz obličeje. To se ostatně tvrdí o většině zvířat. Parkinsonici vypadají s malým rozsahem mimických pohybů jako neustále naštvaní. A to má za následek podstatně menší množství vrásek. Asi jediná výhoda.


Dost často nás také okolí považuje za opilce či narkomany. Je to dáno špatnou koordinací pohybů. Ale to už opouštím zoo a vstupuji zpátky do života živočišného druhu Homo sapiens.


Nevím, jestli tohle některého parkinsonika neurazí...