Já jsem zase Marie. To je tak typické jméno, že se dobře doplňujeme.
Karafiátek potřebuje dietu, a tak nám vařím zdravá jídla. Na dnešní piknik jsem nám nakrájela hodně zeleniny a k tomu budeme mít česnekový dip a na sucho opraženou tortillu, plněnou fazolovou směsí. Omastek přece nechceme, když musí Karafiátek hubnout.
„Kde jsi byla tak dlouho?!“ uzemní mě místo pozdravu Karafiát.
Nenechám si zkazit náladu a s úsměvem odvětím: „Připravovala jsem nám večeři, drahý,“ a otvírám víko proutěného koše.
Karafiát se po něm vrhne. „A kde je nějaký maso?!“ vyhrkne.
To už mi vžene rudou do tváří. „To snad nemyslíš vážně! Já se starám o tvoje zdraví a ty jsi takhle nevděčnej!“
„A já tohle zase trochu čekal, Maruško,“ řekne mi Karafiát a vytáhne z tašky kebab, do kterýho se s chutí zakousne.
Nevěřím svým očím. Jak má blbý jméno, tak je blbej sám! Buran.
